Kdy hledat terapeuta a kdy kouče – aneb 7 bludů o terapii a koučování

Víš, co je to terapie?

Kdo je to terapeut? Umíš si představit, s čím ti může pomoct, a v jakých situacích se na terapeuta obrátit?

Věřím, že většina české populace zná na tyto otázky odpovědi, nebo o nich má slušnou představu. Byť to u nás v České Republice nevypadá ještě jako v Americe, stále více lidí má svého terapeuta pro dlouhodobou spolupráci.

A co koučové, koučky a koučování? Dokázala bys na stejné otázky odpovědět o službě koučování?

Koučování je méně populární?

Oproti terapiím má koučování mnohem menší popularitu, mnohem menší ohlas, a troufám si říct, že je o něm mezi lidmi mnohem menší povědomí (i když výzkum na to nemám).

Několik setkání blízkého druhu v poslední době mě však přesvědčuje o tom, že možná ani ty netušíš, kdy se po službách kouče poohížet. Což je věčná škoda.

Koučování je lepší než terapie?

Nechci tu tvrdit, že koučování je „lepší“ než terapie. Jednak by to bylo nehorázně obecné tvrzení, které by samo o sobě bez specifikace terapie i koučování nedávalo smysl, a jednak si to ani nemyslím.

Jasně, jsem koučka, a tak kopu za koučování. Jenže je to jako kdyby ses snažila rozhodnout, jestli je lepší AirBnB nebo pětihvězdičkový hotel. Jak kdy, jak na co a jak pro koho.

Nebo kdyby ses snažila říct, jestli je lepší oslovit architekta nebo stavaře. Záleží, v jaké jsi fázi a co konkrétně potřebuješ.

Ani jedna z analogií není úplně přesná, ale snad to pomohlo. Někdy je tvá situace vhodná pro terapeutické přístupy. Ala často by ti lépe pomohla koučka.

Existují témata nevhodná pro koučování?

Jedno z blízkých setkání, která jsem zmiňovala výše, bylo s mužem, který byl po letech váhání v procesu hledání vhodného kouče (kouč vám musí sednout!) a povídá mi:

Muž: „Mám nějaká témata, na která při koučování opakovaně narážíme, ale já je vždycky přejdu, protože nejsou vhodná pro koučování.“

Já: „Nejsou vhodná pro koučování? Jako co třeba?“

Muž: „Třeba situace v rodině.“

Já: „Aha, a proč si to myslíš?“

Muž: „To se řeší spíš na terapiích, ne?“

Já: „… … …“ (Ach jo!!!)

Vyvrácení bludu číslo 1:

Na koučování jsi odpovědný za filtrování témat, která podle tebe „nejsou vhodná pro koučování, ale na terapii“.

A rovnou vezmeme blud číslo 2:

Existují jasně daná témata, která se řeší terapeutickým přístupem a ne koučovacím.

Rozdíl mezi terapeutickým přístupem a koučováním není daný tématem. V padstatě s jakýmkoliv tématem se dá pracovat terapeuticky i v koučování. Záleží, jaké je klientovo zadání. Čeho chce dosáhnout. Plus, klient v žádném případě nemá odpovědnost za proces (ani v terapii, ani v koučování). Témata, bezpečnost a relevanci si 100% hlídá kouč/terapeut.

Tvojí prací na sezení rozhodně není přemýšlet o tom, jestli to, co říkáš, je vhodné pro ten který přístup.

Jiné z blízkých setkání bylo s potenciální klientkou, která mi do informací před objevitelským rozhovorem napsala: „Dobrý den, prochazím náročným životním obdobím a mám úzkosti a panické ataky.“

Máš pravdu, že toto zní svými projevy spíš jako terapie. To jsem si taky říkala. Říkala jsem si, ach jo, z toho spolupráce asi nebude. Nejsem psycholog ani psychiatr ani terapeut. Jsem koučka a „léčení“ panických atak není moje doména. Na bezpečnost procesu jsem pes.

Jenže se ukázalo, že klientka disponuje velmi slušnou, až bych řekla nadstandardní schopností sebereflexe a pojmenování toho, co se jí děje. Že už učinila několik akčních kroků ke zlepšení (například se nechala vyšetřit v nemocnici, kde jí řekli, že po fyzické stránce je zdravá jako řípa). Že nestojí o to „hrabat se v příčinách a ty opravovat“, ale o to „vymyslet, co se svým životem dál“. Mluvila o tom, že „se cítí v životě přehlcená a ztracená“, a že cítí, že se jí to v těle projevuje úzkostí a panikou.

Což naopak přesně JE doména koučování. Obzláště zážitkového/somatického koučování, kterému se věnuji já. Projevy „neléčím“, ale dívám se na ně jako na zdroj informací, s kterým pracujeme dál. Dám krk za to, že když si klientka pomocí koučování začne třídit priority a postupně žít podle toho, jak to ona potřebuje, ustoupí i projevy. Ne, nejsem lékař. Ne, rozhodně jí tento výsledek neslibuju. Ale zkušenost říká, že se tak stane. Pro bezpečnostní hnidopichy: výše zmíněná klientka bude moje koučování kombinovat i s patřčnou terapií u jiného odborníka – což je mimochodem celkem častý model.

Blud 3: Koučování se nedá kombinovat s terapií.

A proč by nešlo?

O koučování se často říká, že může předcházet terapii. Koučování vám pomůže dát si život (nebo jeho části) dohromady dřív, než „se z toho opravdu zblázníte“. Koučování považuju do jisté míry za prevenci terapie.

Blud 4: Koučování a terapie je to samé, prostě jdu ke cvokaři

Ale vůbec!

Jaký je hlavní rozdíl mezi koučováním a terapeutickými přístupy?

Koučování je proces, který má poměrně striktní strukturu (slyšeli jste někdy o modelu THE (V) GROW?). Dobrý kouč se této struktury drží. Ty jako klient to ani nemusíš postřehnout, pokud proces z nějakého důvodu nevyžaduje transparentnost. kouč ti klidně může sdílet, v jaké se nacházíte fázi a proč s tebou zrovna dělá to, co s tebou dělá. Otázka zní, jestli ti to k něčemu je.

Koučování se dívá z přítomnosti do budoucnosti.

Ptá se, kde chceš být.

Analyzuje, kde jsi teď.

Hledá cestu od teď do budoucího kýženého stavu.

Zaměřuje se na možnosti a na akční kroky. Hlavním cílem koučování je, abys věděla, kudy jít, a jak.

O terapii se dokážu vyjádřit jen obecně (znovu: nejsem terapeut, takže se nechám klidně od libovolného terapeuta doplnit), ale mám pocit, že terapie se spíš hrabe v minulosti. Hledá příčiny disfunkcí a snaží se je opravovat/léčit.

Terapie se dívá spíš z přítomnosti do minulosti a pak zpět do přítomnosti.

Hlavním cílem terapie je, „aby ti bylo líp“.

„Ty mě (oproti terapii) nenecháž rozpliznout.“

Ano, rozpliznout. To je slovo, že? Nenechám rozpliznout.

Koučování vás nenechá rozpliznout, protože kouč hlídá prostor a hlídá, abyste se opravdu posouvali. Protože víte kam. A přicházíte na to kudy a jak. Slovní obrat „nenecháš mě rozpliznout“ použily nezávisle na sobě dvě mé klientky, které měly zkušenost s koučováním se mnou i s terapií.

Myslím, že to ilustruje mnohé.

Blud 5: Kouč ti radí, co máš udělat se svým životem

To bude rychlé. Pokud ti tvůj kouč cokoliv radí, vezmi nohy na ramena a utíkej. Rchle. Kouč není (ani to není žádoucí) odborníkem na téma, které řešíš. Kouč je odborníkem na proces koučování. A ten rozhodně, vůbec, ani vzdáleně, neobsahuje rady.

U terapie tuto hranici tak ostře nevnímám, terapeut, myslím, nemá toto dané tak striktně, i když tvou osobnost a tvé názory by určitě měl taky respektovat. A pokud potřebuješ opravdu poradit, co v tvojí stiruaci dělat, najdi si mentora, který rozumí tvé problematice.

 

Blud 6: Ty neseš odpovědnost za to, že oslovíš vhodného odborníka pro svou situaci

Závěrem bych tě ráda podpořila v tom, aby sis řekla o pomoc, pokud cítíš, že ji potřebuješ. Nenech se zastavit tím, že si nejsi jistá, jestli jít za terapeutem, nebo za koučkou. Dobrý odborník pozná, jestli je tvé téma vhodné pro jeho přístup a v případě, že ne, doporučí ti jiné odborníky, na které se můžeš obrátit. Opravdu není tvou odpovědností nastudovat si, co který kouč či terapeut řeší, než nějakého oslovíš. Od toho jsou nezávazné rozhovory, které předcházejí uzavření spolupráce, abyste se navzájem ujistili, že vaše spolupráce bude fungovat a je vhodná.

Nevím, jak terapeuti, ale certifikovaní koučové mají dokonce ve stěžejnch kompetencích „síťování“. Zanmená to, že jako cestifikovaná koučka ICF (International coaching fedaration) mám dokonce povinnost rozpoznat, kdy pro tebe hodnota koučování nefunguje a podpořit tě v hledání jiného řešení (viz bod 8 v Etickém kodexu ICF).

Blud 7: Certifikace je k ničemu, profesionalita kouče na ní nijak nezávisí

Informací, že existuje něco jako profesionální standardy, etický kodex, a další závazné dokumenty pro certifikované kouče, zakončuji svou dnešní ódu na koučování. Při výběru kouče doporučuju z tohoto důvodu prozkoumat i jeho certifikaci.

Ne, nemyslím si, že všichni koučové a terapeuti bez jakékoliv certifikace musí nutně být špatní. Jen říkám, že pro ně neplatí žádné kodexy, standardizace a profesionální doporučení.

Koučem se, totiž, stejně jako terapeutem, může u nás nazývat kde kdo (pozor neplatí pro psychoterapeuty!). Standardizace vzdělávání mimo oficiální systém a celkově standardizace dalšího vzdělávání dospělých je u nás v dost tristním stavu.

Pojďme z toho udělat výhodu a vybrat si z pestrých možností lidí, kteří našli své poslání v tom pomáhat druhým. Pomáhat jim zlepšovat život, jeho smysluplnost a zvyšovat pocit štěstí! Protože je to možné. Fakt je. Nevěříš? Vyzkoušej!

Linda Horčičková
Jsem somatická koučka a průvodkyně doprovázených poutí. Pomáhám ženám ŽÍT SMYSL. BÝT V POHDĚ. DLOUHODOBĚ. K tomu používám nejrůznější prostředky. Můžeme se třeba potkat ve facebookové skupině Blíž k sobě: Putování krajinou vnitřní i vnější. Nebo si můžeš dodat Odvahu jít vlastní cestou pomocí krásných Karet vědomého prožívání zdarma:
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.