Meditací k radosti

Víc info o výzvě Meditací k radosti najdeš tady.

Příběh o meditaci

Znáte knihu Příroda a lidská duše od Billa Plotkina? Vyšla česky v nakladatelství Maitrea.

Maitrea, nejen nakladatelství, vůbec dělá zajímavé věci.

Nebo znáte alespoň Billovu hlavní myšlenku, kterou prezentuje ve zmíněné knize?

(Chtěla bych říct, že jsem knihu nečetla celou. Je to nadupaná bichle o 700 stranách.)

Archetypy

Ale jde tam o archetypy.

Víte, co jsou to archetypy? Je to jako… vzorce. Obecné vzorce s hlavními rysy, velmi abstraktní obrazy.

Česká wikipedie o výrazu archetyp praví:

„Archetyp (z řec. arche-typos, první vzor, ražba) znamená pravzor, tradicí posvěcenou a typickou postavu, představu, příběh. Ve starověké filosofii (Corpus hermeticumDionýsios Areopagita) je to pravzor (idea), vzorec věcí. V psychologii znamená vzorec psychické percepce (vnímání), v literatuře označuje vzorovou postavu, v textologii původní znění textu, předlohu (rukopis).“

V knize Příroda a lidská duše jde o archetyp kola života celkem osmi stádií, kterými každý člověk prochází. Tedy, při zdravém vývoji. Bill ve svém díle popisuje jednotlivá stádia života z dvou vzájemně se doplňujících hledisek.

Vývoj a vývojové úkoly

Hlavní proměnnou v jednotlivých stádiích jsou vývojové úkoly a jejich naplnění. Až když člověk splní úkoly jednoho stádia, přesouvá se do dalšího. Což znamená, že pokud se nepodaří vývojové úkoly některého stádia splnit, člověk zakrní a dále se přirozeně nevyvíjí, dokud se mu nepodaří úkoly splnit.

Vývojové úkoly jsou, jak jsem naznačila výše, dvojího charakteru. Jde o úkoly vývoje individuálního a vývoje kolektivního. Tedy o vývojové úkoly individuální a společenské.

Je to fakt zajímavá kniha, která mi udělala výtečnou službu. Když jsem někdy kolem svých dvaceti let života začala vnímat proměnlivost a nevyhnutelnost vývoje nejen osobního, ale společenského, asi jako každému teenagerovi mi chvíli trvalo se s tímto poznáním smířit.

S poznáním, že to nebudu do konce života já, komu „patří svět“. S poznáním, že s přibývajícím věkem a s přibývajícími životními zkušenostmi se moje světonázory mění. A hlavně, že je to tak v pořádku. Bill a kniha Příroda a lidská duše mi k tomuto životnímu otřesu dali teoretický rámec. Pochopila jsem, že i mé úkoly se v životě proměňují. A s nimi i všechno ostatní.

Jak to souvisí s meditací

Proč o tom píšu?

Protože pomáhám ženám ke šťastnějšímu, spokojenějšímu a naplněnějšímu životu (rozuměj podnikám v seberozvoji) už dost dlouho na to, aby se i moje podnikání, respektive jeho autenticita a podstata proměnila.

Pokud mě znáš už dlouho, ať už jako kamarádka, nebo jako podnikatelka, nebo dokonce jako moje klientka, můžeš s trochou snahy vysledovat trend těchto změn.

Jakých?

Zklidnění.

Meditace přináší zklidnění. Tady ale nemedituju. Jen tak koukám a přemýšlím. Takže… vážně ne? Foto: Trek Torres del Paine, Patagonie.

Míň jedu na výkon, víc na proces. Míň si honím triko, víc si dovoluju odpočívat. Míň běžím a víc jsem. Míň do toho všeho šlapu, cítím a projevuju víc pokory, lásky a laskavosti. Přikláním se víc a hlouběji k duchovní podstatě, ke smyslu bytí.

Nechápej mě špatně, neměním se nijak od základů. Vím, ne, já cítím, že tohle všechno ve mně vždycky bylo. Jen nebyl pravý čas, který postupně přichází. A vnímám, že spousta toho ve mně ještě je, a čeká to na pravý čas, aby se to projevilo.

Pořád jsem akční, outdoorová, autentická, ukecaná a tak trochu „ostrá“. Neměním se od základů. Spíš se… postupně proměňuju, přizpůsobuju se novým životním fázím (konec konců stala jsem se matkou, že) a novým vývojovým úkolům. Přirozeně.

Čas a vývoj postupně, velmi, velmi pozvolně, vyústili do mého zájmu o MEDITACE.

Moje první setkání s meditací

Moje první setkání s meditacemi bylo trochu tvrdé. Na počátku druhého desetiletí třetího milénia, kdy se nám o onlinu v dnešním slova smyslu ještě ani nezdálo, kdy jsme chodili na internet na vytáčené připojení do knihoven, a kdy všechny ezoterické směry byly úlet a nikoli cool, jsem odjela poprvé do Indie. Skoro na tři měsíce.

Většinu času jsem strávila v buddhistické části, v Ladakhu. Ladakh leží v nejsevernějším cípu Indie a říká se mu taky Malý Tibet. Na každém rohu byl buddhistický kostel, takzvaná gonpa, nebo klášter. Mezi obyvateli v tradičních venkovských krojích se neustále pohybovali mniši v červených nebo méně často ve žlutých mnišských kutnách (podle odnože buddhismu, kterou praktikovali).

Thikse. Takhle vypadá jeden z největších klášterů v Ladakhu. Gonp (jednotlivých „kostelů“) je v komplexu několik.

Tohle je prodavač v lékárně v Thikse. Ty oči…

Ranní shromáždění studentů v assembly hall ve škole ve vesnici Mulbekh. Začíná se ranní meditací a modlitbou.

Školník v klášteře Diskit v Nubra valey.

Tupsten. Jeden z kluků, které jsem učila anglicky v klášterní škole v Diskitu v Nubře.

Někteří mníšci v klášterní škole byli vlastně malé děti. Když má rodina v Ladakhu hodně dětí, často jednoho nebo několik pošle do klášterní školy. Dostanou tam ubytování a jídlo a kromě toho mít v rodině mnicha znamená společenskou prestiž.

Klášter navštívil Rimpoče už nevím který. Je to jako kněz nebo tak. A jsou tu dobře vidět žluté a červené mnišské kutny.

No a TAKHLE to vypadá, když přijede předávat své učení Jeho svátost 14. Dalajláma osobně.

Ano, praktikovali.

Buddhismus se totiž praktikuje. Stejně jako modlitba. Jako meditace. Myslím, že sloveso praktikovat přesně vyjadřuje pozici víry v tamější společnosti. Je její živou součástí. Je praxí života.

Každý den jsem potkávala mnichy. Často jsem je zastihla při meditaci. Když vlezete do gonpy (to je ten buddhistický kostel, vzpomínáte?), není to jako když vlezete do křesťanského kostela nebo chrámu u nás. Gonpa není pro Boha… je pro lidi. (Tím se nechci dotknout křesťanské víry, ale snad chápete, jak to myslím.) V gonpě VŽDYCKY někdo je. V hlavním městě a ve známějších klášterech i turisté, ale hlavně lidé. Mniši i nemniši tam meditují a modlí se. Nikdo tam nekáže, nikdo to tam neřídí. Jen lidé sami.

Měsíc jsem učila v klášteře malé mníšky angličtinu. Denně jsem chodila na místní pudžy (modlitby) a koukala na mnichy, jak meditují.

Nehybně seděli a meditovali.

Mniši seděli a modlili se. Nehybně seděli a meditovali. Kdybych se uměla dívat, uvědomovala bych si, že to není tak nehybné. Často zpívali, nebo recitovali nějaká slova. Nebo se houpali do rytmu. Ale pro mě to bylo nehybné. Nikam u toho neběželi.

NIC nedělali!

A v Ladakhu meditují prostě všichni. Děti ve školách zahajují den společnou modlitbou a meditací.

A já to nechápala. Jak se proboha někdo, komu je třeba deset let, nebo ani to ne, dokáže v tureckém sedu půl hodiny (nebo i déle) soustředit?

Jak ti mniši můžou sedět hodiny bez hnutí? Co z toho proboha (probuddhu) můžou mít?

Když je vám 20, patří vám svět

V roce 2011, když jsem poprvé navštívila Ladakh, mi bylo 24… a patřil mi svět. Byla jsem frajerka, co se sebrala a odcestovala s báglem do Indie. Byla jsem svobodná a nic jsem nepotřebovala. Neměla jsem nic a zároveň všechno. Nepotřebovala jsem meditovat. Nikdo mě to nikdy neučil. Všichni do mě od malička tlačili pohyb vpřed, akci, snahu, inu výkon.

A tak jsem běhala, cestovala, pila s kamarády a jezdila na motorce a hrála na kytaru a bylo mi v tom dobře.

Většinu z toho dělám dodnes. A dodnes je mi v tom dobře. Jen… jsem něco přidala.

Zklidnění.

V Ladakhu se… prostě bylo. Bylo v klidu a meditovalo.

Tehdy mě ani nenapadlo, že bych to mohla zkusit taky. Proč jako? A stejně bych nevěděla jak na to. Určitě bych to zkazila a byla pro smích… (to je ale blbost, že?! :-D) Při pudžách (modlitbách) jsem tiše seděla a koupala jsem se v atmosféře (dnes bych se nebála říct v energii), která tam panovala. Jasně, dotýkalo se mě to. Chtěla bych vidět někoho, koby by se to nedotýkalo.

Ale meditovat?! Já a meditovat?! Děkuji, nechci…

Čakry, energie a jóga. A meditace.

S příchodem online doby přišly u nás do módy všechny možné alternativní směry. Starat se o čakry a mluvit o energii přestalo být divný a začalo být moderní. Stejně jako všichni začali lézt, tak všichni začali cvičit jógu. A meditovat.

Informace nebyly přístupné jen v knihovnách z knih (a později pomalého internetu), ale najednou přišly články, zprávy, fotky, podcasty, videa, online kurzy… všechno bylo nové, lákavé a dostupné.

A tak jsem se i já začala učit.

Meditovat neznamená nehybně sedět.

Co má společného Julia Roberts a výzva zdarma „Meditací k radosti“? Ve výzvě budeme zkoumat a hledat, co má meditace konkrétně pro každou z nás, stejně jako Julia ve filmu Eat, pray, love. Co má pro každou z nás v konkrétní životní situaci. Prostě jak to udělat, aby ti po meditaci bylo líp? Jak to udělat, abys byla spokojená s tím, jak vlastně medituješ? Počkat… a jak se vůbec medituje? 😀

Pochopila jsem, že meditace fakt neznamená jenom být mnichem a nehybně sedět.

S různými formami meditace jsem se začala setkávat na nejnepravděpodobnějších (z mého tehdejšího úhlu pohledu) místech. Používaly se na zážitkových kurzech.

Přišlo se na to, že určitá forma zklidnění a koncentrace dělá člověku dobře. Pomáhá mu. A je jedno, jestli se to děje individuálně, v kolektivu, při pohybu, chůzi, józe nebo dokonce běhu. Jestli si člověk medituje v přírodě v tichu a klidu, nebo v pracovním křesle se sluchátky v uších. Jestli medituje „správně podle jakékoliv školy“, nebo tak, jak to prostě vyhovuje jemu.

Začala jsem o meditacích číst, a začalo se mi to líbit. Myslím, že musela přijít prostě správná životní fáze. Ale stále mi to nešlo. Přes všechny nové informace jsem si myslela, že meditace musí být dlouhá, klidná, a že jí člověk musí dělat v klidu a pravidelně. Nic z toho jsem nedokázala splnit a tak jsem měla pocit, že to nemá cenu.

Nebavilo mě to.

A pak přišly v mých pokusech o meditace dvě přelomové věci.

Na zážitkovém mezigeneračním setkání pro ženy Mokoša jsem potkala Ditu. Dita mi doporučila jednu anglicky mluvící aplikaci na meditace. A tu od té doby používám. Miluju ji.

Tahle fotka je z Mokoši.

A před nedávnem jsem prošla kurzem koučky Petry Guhlové. Petra mi dala úplně jiný pohled na meditace. V jejím podání (její autorské meditace) totiž nejsou primárně prostředky ke zklidněni, koncentraci a celkového zlepšení „well-being“, ale jednotlivéí meditace mají svůj přesně určený účel v rámci ladění se na kvantové pole a ovlivňování své reality. Je to síla.

Přes tento kurz jsem se dostala k meditacím Dr. Joe Dispenzykoherentnímu léčení. A to je taky síla.

Aby nedošlo kolem mých meditací k mýlce

Ne, nemedituju pravidelně.

Ne, nedaří se i celou dobu soustředit.

A ne, nemedituju pouze v sedě, naopak, hodně třeba za chůze.

Ano, meditace mi přináší do života uspokojení a radost. Mám ji ráda. Jsem v pohodě s tím jak a kdy medituju. Nejsem sama na sebe naštvaná za to, že to není „dokonalé“ (podle koho vlastně?) Ano, vím, kam se mohu a chci posouvat.

Ne, rozhodně nejsem přes meditace odbornice. Jako ANI NÁHODOU.

Přes co se ale být odbornicí cítím, je zkoumání meditace sama pro sebe. A vedení tebe, abys udělala to samé. Abys prozkoumala, co má meditace pro tebe. Ve tvé situaci, ve tvém čase, ve tvém prostoru, v kterém se zrovna nacházíš.

Myslím, že ti umím pomoct prozkoumat a přijmout to, jak to s meditacemi máš. Můžeš se se mnou podívat na meditace z různých úhlů pohledu. Můžeš se nechat inspirovat. Mým přístupem, ale taky zkušenostmi ostatních.

Nabízím čas a prostor pro zintenzivnění tvé pozornosti k tématu meditace. A jak známo, kam se posílá pozornost a energie, tam to roste.

Chceš se přidat?

Pojď do 5denní výzvy ZDAMA „Meditací k radosti“. Stačí se jen zaregistrovat svým e-mailem a já ti pošlu přístup do uzavřené facebookové skupiny, kde bude výzva probíhat.

Kdy? 2. – 6. 5.

Je to zdarma, dobrovolné, a čistě na principu „co do toho dáš, to z toho taky dostaneš“.

Otázky? Napiš mi na e-mail linda@lindahorcickova.cz.

 

Linda Horčičková
Jsem somatická koučka a průvodkyně doprovázených poutí. Pomáhám ženám ŽÍT SMYSL. BÝT V POHDĚ. DLOUHODOBĚ. K tomu používám nejrůznější prostředky. Můžeme se třeba potkat ve facebookové skupině Blíž k sobě: Putování krajinou vnitřní i vnější. Nebo si můžeš dodat Odvahu jít vlastní cestou pomocí krásných Karet vědomého prožívání zdarma:
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.