Ozdravný proces v Malém Tibetu

Indie/Malý Tibet po šesté

Jak jste možná zaznamenali u mě na sítích – a možná taky ne –, letošní výlet do Indie/Malého Tibetu byl dost n.á.r.o.č.n.ý.

S odstupem týdne od návratu do Evropy o tom soudím následující:

  1. Rozhodně nepomohlo, v jakém rozpoložení jsem na cestu odjížděla. Naložila jsem si toho moc – a doufala jsem, že Indie to otupí, spolkne, neutralizuje. To ona obvykle umí.
  2. Jenže tentokrát to nějak nešlo – i na indické poměry se s*… eh, kazilo, dost věcí. Já miluju „indian flow“ a kdykoli tam letím, jsem připravená akceptovat – ne, vítat změny, improvizovat a přijímat vše, co přichází. Tentokrát mi to ale moc nešlo. Cítila jsme se hodně odpovědná za proces a za to „dodat, co jsem prodala“ čtyřem holkám, které letos letěly se mnou.
  3. Cítila jsem se jako nárazník. Bumper, chcete-li to anglicky. O mně se tříštily vlny a na mně bylo, abych holky udržela v přiměřeném bezvětří.

Víte, já nejsem „cestovní kancelář“.

Vejlet sice má itinerář, ale hodně s klientkama mluvím. O tom, jak jim je, o tom, co by jak potřebovaly – a podle toho výlet společně utváříme. Těžko mít sama sobě za zlé, že mám potřebu se o ně přiměřeně „starat“ a dodávat podporující prostředí, aby si každá odvezla to, pro co si přijela. Oukej, na nepřebírání odpovědnosti za to, jak se cítí, budu ještě pracovat 😊.

  1. Další věc, s kterou se budu muset vypořádat, je srovnávání. Letos jsem do Indie/Malého Tibetu jela po šesté. Z toho loni to byl podobný formát – kratší výlet s klientkami. A já mám tendenci srovnávat. Furt. Což, zjevně, nikomu k ničemu není. Jen jsem ještě nepřišla na to, jak to nedělat. Nebo jak se s tím srovnat, když to teda dělám.

Totální krize, zablokovaný krk

  1. V druhé polovině vejletu, už v Ladakhu (naštěstí), jsem se jedno ráno probudila s totálně zablokovaným krkem.

A zde se dostáváme k hlavní pointě příběhu.

Chtěla bych tu s vámi sdílet svůj ozdravný proces, protože má potenciál vás inspirovat, má potenciál vám v nějaké vaší krizičce pomoci.

CO ZAFUNGOVALO?

Těžko říct, jestli nakonec zafungovala jedna věc, spíš to byla kombinace všeho.

Já jsem totiž zkusila ÚPLNĚ všechno. Byla jsem OTEVŘENÁ úplně všemu.

Od analgetik a místních léků na uvolnění zvýšeného svalového napětí, přes kyvadlo, práci s energiemi a vyhánění duchů (true story) až po totální se vybrečení a vypsaní se ze… všeho.

 

„Nenaložila sis toho na svoje ramena moc?“

„Clearly, naložila, to je nad slunce jasné.“

„Měla bys to odložit, vypovídat se.“

„Existují situace a role, pozice v životě, kdy ti ta odpovědnost patří, a ty hluboké věci, o kterých víš jen ty, opravdu nejsou publikovatelné. Nechceš nikomu ublížit, což by se naprosto otevřeným ventilováním emocí, které ti na „hrbu“ leží, jisto jistě stalo.“

„Tak se s toho můžeš třeba vypsat.“

Posadila jsem holky do taxíku na výlet a šla chcípnout do houští, teda na pokoj. Zamknula jsem dveře, zavřela okno a začala plakat.

Brečela jsem a brečela. Ani jsem se nemusela moc snažit, každej pohyb bolel jak čert.

 

Nemusíš brát ohledy

Pak jsem vzala svůj zápisník a začal jsem psát. Nehodlám to po sobě znovu číst (tím myslím nikdy – chystám se to spálit), takže vám ani neřeknu, kolik z toho dávalo reálný smysl v jakémkoli jazyce. Myslím, že často to ani nebyly věty. Každopádně jsem pustila stavidla a bez ohledu na cokoliv či kohokoliv jsem psala a psala.

Trvalo to… nevím, třeba hodinu?

A pak se mi taaaaak ulevilo!

Ne, že by mě ta záda „zázrakem“ pustila, to ne. Bolela furt stejně. Ale druhý den to bylo žitelné, a třetí den jsem byla dobrá. Naštěstí, protože jsme se chystaly na odlet zpět do Evropy.

Poučení?

Nemyslím si, že jsem něco mohla udělat líp. Obecně věřím, že každá z nás děláme to nejlepší, co v danou chvíli umíme. Protože kdybychom to v tu chvíli uměly líp, tak bychom to asi líp udělaly, no ne?!

Naopak. Jsem na sebe hrdá, jak jsem to všechno zvládla.

Což neznamená, že se nemůžeme učit, posouvat, a příště se s tím umět vypořádat líp.

Určitě si budu pamatovat sílu toho bezcenzurního psaní v slzách, v totálních emocích, ve vzteku, strachu, uraženosti a beznaději.

Doporučuje deset Lind z devíti.

Napište mi, co pomáhá v totálních krizích vám? Máte nějakou tehniku, která vám funguje? Něco, co máte vyzkoušené, nebo něco, co se chystáte při nejbližší příležitosti vyzkoušet?

/linda@lindahorcickova.cz, případně messenger Linda Horčičková/

Prevence!

Jako koučka doporučuju naučit se většině krizí předcházet.

(Což se mi obvykle dost daří. Pokud mě paměť nešálí – a ona šálí, protože naštěstí máme všichni něco, čemu se říká selektivní paměť, takže ty pekla v životě si moc nepamatujeme –  v podobně děsivé krizi jsem se ocitla naposledy ve třeťáku na vejšce – ze dne na den jsem přestala hýbat ramenem, rozešel se se mno kluk – a celé to vedlo k mé úplně první cestě do Indie, haha, to je ale i.r.o.n.i.e! :-D)

Takže… předcházet. Jak? Tím, že se učíme znát sebe samé, pracujeme se sebou a s (náročnými) situacemi vědomě, učíme se z nich, pojmenováváme, vstřebáváme a aktualizujeme, srovnáváme s novými zkušenostmi, řadíme, používáme znovu, vylepšujeme – a to, prosím, nepřetržitě.

S tím vším vám pomůže třeba koučka.

Láká vás proces koučování zkusit?

Pojďte do koučování zážitkem se mnou (online). Bude mi ctí vás provázet kusem života, který bude stát za to.

Zarezervujte si termín půlhodinového nezávazného objevitelského rozhovoru zdarma! Budeme nevzájem objevovat, jestli si sedíme, jestli vám já a koučování zážitkem můžeme s vaším tématem pomoci a jestli vám vyhovuje způsob mojí práce. K ničemu vás to nezavazuje, nejhorší, co se může stát, je, že odejdete s půlhodionvou zkušeností rozhovoru se mnou!

Chápu, že prázdniny jsou z hlediska práce na sobě trochu zvláštní období – a já si myslím, že to nemusí být špatné! Koučovací sezení domlouváme individuálně, podle vašich časových možností. Není tedy nutné se obávat, že to nebude fungovat, protože máte doma děti/jedete na dovolenou/nejedete na dovolenou/nechce se vám nic dělat… víte co, to je furt něco.

Abch podpořia vaši motivaci pustit se do práce na sobě a svých tématech o prázdninách, pro všechny objevitelské rozhovory od 1. do 10.7. platí 10% sleva na jakoukoliv domluvenou koučovací spolupráci a k tomu vám jako dárek pošlu malé originál buddhistické modlitební praporky!

Linda Horčičková
Jsem somatická koučka a průvodkyně doprovázených poutí. Pomáhám ženám ŽÍT SMYSL. BÝT V POHDĚ. DLOUHODOBĚ. K tomu používám nejrůznější prostředky. Můžeme se třeba potkat ve facebookové skupině Blíž k sobě: Putování krajinou vnitřní i vnější. Nebo si můžeš dodat Odvahu jít vlastní cestou pomocí krásných Karet vědomého prožívání zdarma:
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.