Inspirování skutečnou událostí
Svět, kde každá primárně zdrojujeme sama sebe, a teprve z TOHOTO DLOUHODOBÉHO DOSTATKU řešíme zbytek světa.
Znalost a držení si vlastních hranic je naprosto zásadní pro úspěšné zdrojování sama sebe.
Znalost a držení si vlastních hranic je naprosto zásadní pro úspěšné zdrojování sama sebe.
Znalost a držení si vlastních hranic je naprosto zásadní pro úspěšné zdrojování sama sebe.
Jenže co s tím, když už jsi v tom až po uši?
Co když se Tvůj život, Tvá každodenní realita, skládá z velké části z věcí za hranicí?
A Ty to – v sebeobraně – ani nevidíš! Už to nejsi schopná pojmenovat.
Jak se to projevuje? Různě v různých fázích.
Bude tam něco jako velká míra frustrace, pocit, že jsi neustále pod tlakem, pocit, že ať děláš, co děláš, nikdy to není dost. Někdy to může být nahoru dolů, už už máš pocit, že to dáš, že to bude dobrý, že to takhle přece dává smysl, a pak se to celý zase po*ere a ze dna koukáš na svět, v kterém máš pocit, že tohle už nedáš, že tohle nemůžeš dlouhodobě snášet.
(V tom máš pravdu).
Nebo už jsi v tom až po uši ještě o krok hůř – v sebeobraně to celý převrátíš úplně naruby. Ze všech těch věcí za hranicí si uděláš náhradní zdroj. Máš pocit, že aby ses cítila dosycená, musíš zachraňovat celý svět (firmu, projekt, širokou rodinu…)
Protože už nemáš kde brát (a v tom máš taky pravdu), začneš chtít po druhých lidech, aby se chovali ve směru Tvých potřeb a Tvých cílů. Ty pro to přece děláš všechno, tak ať se ostatní taky koukaj pořádně zapojit!
A tady, kamarádko, začíná opravdový prů*er.
Protože chtít po druhých, aby se chovali tak, aby sytili Tvoje potřeby, je nefunkční vzorec, který končí vyhořením. A ne, nefunguje to ani tehdy, když si myslíš, že Tvoje potřeby jsou pro dobro všech (firmy, projektu, rodiny…). Ano, chceme všichni to samé, aby firma, projekt, rodina fungovaly, ale to nemá nic společnýho s tím, jak si Ty naplňješ svoje potřeby.
K Tvému vyhoření se nezřídka přidá i totální rozklad všech a všeho okolo, protože okolí není ochotno (ani schopno) naskočit na Tvou vzrůstající míru frustrace.
Ale to jsi přece nechtěla!
Jak je možný že Ty pro to děláš všechno, mnohem víc, než bys musela, a stejně se to všechno s*re!
Logický závěr 1: Ty za to nemůžeš, Ty se přece tolik snažíš.
Logický závěr 2: Můžou za to všichni ostatní. Jsou nezodpovědní, neschopní a je jim všechno jedno.
Cítíš tu past?
Kudy z toho ven?
Důležité: NEJSI špatně. Ale Ti druzí TAKY NE.
Ven se z toho dá dostat pouze změnou.
Ideálně profesionálně podpořenou.
Oslov (nebo nech okolí, aby oslovilo) kouče, případně mediátora, pokud je potřeba začít na úrovni vztahů. V druhém případě bych doporučila profesionálně řízený rozhovor někým, kdo umí nenásilnou komunikaci.
Více informací o tom, jak Ti můžu pomoct já, najdeš u mě na webu. Zarezervuj si půlhodinový objeviteslký rozhovor zdarma a uvidíme ,co se dá dělat.
