Koncentrovaná laskavost: Jak být laskavější?

Znáte takové to že každý den je dnem… něčeho? Některé jsou docela vtipné. Třeba:

26.1. Mezinárodní den celníků

20.3. Světový den štěstí

20.4. Světový den marihuany

13.5. Světový den koktejlů

21.6. Světový den trpaslíků

9.9. Evropský den recyklace baterií

16.10. Mezinárodní den proti McDonald’s

13.11. Světový den laskavosti

Poznámka: Zdroje jsou nejisté, jednotlivé verze na internetu se liší 🙂

Tuto milou komorní konferenci pořádal Český mindfulness institut.

Veškerý zisk z akce byl určen na podporu neziskové organizace Dětské krizové centrum, která podporuje děti v nesnázích (z komplikovaných rodin, čelící kyberšikaně, a podobně). Pěkné propojení konceptu laskavost s realitou, že?

Nepředstavujte si konferenci ve formátu jeden přednášející a plné hlediště posluchačů. Na to máme TEDX. 🙂 LasKon se konal v Praze v prostorách Mindfulness klubu, což je vzdělávacím potřebám přizpůsobený byt v holešovickém činžáku kousek od Letné. K dispozici byly dva „pokoje“, jeden větší, jeden menší. A v těchto pokojích se za celý den konalo paralelně 6 + 6 hodinu a půl trvajících workshopů.

Já jsem se účastnila čtyř z nich. Jak to?? Jak jsem mohla promrhat tu příležitost a na dva prostě nejít?

Ehm… Taky máte tyhle tendence, využít všechno, brát si všechno, co to dá? A když se vám to nedaří, tak máte pocit, že vám něco UTEKLO?

Tak já jsem si v rámci laskavosti k sobě DOVOLILA místo jednoho workshopu dopoledne pracovat, protože jsem chtěla dodělat něco pro vás. A pak jsem si dovolila nejít na poslední, večerní workshop. Protože jsem chtěla už být doma a uspat mou malou Šárku.

Upršené středeční ráno, 9:00. Workshop první:

Jana Kyriakou: Jak projevit laskavost tělu každý den – slovy i pohybem

Včera jsem byla na večírku Brontosaurů v Himalájích. V malebném inspirativním prostoru Venuše ve Švehlovce uspořádala organizace večírek na oslavu dosažení 500 himalájských patronů. Velmi podařený večírek. Zpíval zde „Tomáš Klus Malého Tibetu“ Faisal, který přijel do Čech přímo z Ladakhu. A taky tu byl představen klip hudební skupiny Vesna, který se natáčel v létě v Ladakhu a je věnován himalájským patronům. Pro mě to byla velká, ale velká nostalgie. V letech 2011, 2012 a 2015 jsem strávila v Ladakhu dohromady bezmála půl roku. A jak to souvisí s LasKonem?

No… představte si, jak sedím v devět ráno na workshopu o laskavosti ke svému tělu… a mám bolehlav jako prase, jsem nevyspalá a celé tělo je ze mě smutné. Workshop byl tak průměrně objevný a zajímavý, lektorka Jana příjemná… a ke mně toto téma v kontextu včerejšího večera promluvilo přes hlásnou troubu. Od té doby vždycky, když se chystám něco sníst nebo vypít, zeptám se sama sebe: Opravdu to chceš svému tělu udělat? Bude z toho šťastné? A po této otázce se mi mnohem lépe než dřív daří korigovat, co a kolik do svého těla dávám. Děkuji.

Spokojená s tím, co jsem v mezidobí vytvořila pro svůj web, po decentním obědě, již bez bolehlavu jako prase, pouze lehce znavená,13:00. Workshop druhý.

Jiří Bréda: Laskavý pozdrav

Tohle byla přesně moje nota. Nic velkého, žádné velké ambice. Jiří Bréda z organizace Mise Hero si rád hraje. A hráli jsme si celý workshop. Zkoušeli jsme se zdravit na milion způsobů, zažívali jsme, co to dělá, když je pozdrav opravdu LASKAVÝ. Hráli jsme si se slovy, s tím, co říkáme a co tím opravdu myslíme. Hráli jsme si s pohyby, s tónem hlasu. Bylo to zábavné a přiměřeně objevné. Bylo to interaktivní, akční, s ne příliš hlubokým tématem a přesto hluboké. Když vás někdy pozdravím „dobrý den“, vězte, že vám ten „dobrý den“ OPRAVDU přeju. Díky.

Rozparáděná ze vzájemného laskavého i nelaskavého zdravení, těšící se na další kousek, 15:00. Workshop třetí.

Šimon Grimmich: Síla soucítění

Síla soucítění byl workshop velmi meditační. Popravdě na mě až moc. Když jsem si volila z nabídky workshopy, kterých se na LasKonu chci účastnit, Šimon mě zaujal zejména tím, že má na stránkách uvedeno, že mimo jiné působí jako instruktor Prázdninové školy Lipnice. Podle něčeho jsem se rozhodnout musela 🙂 . Šimon na můj vkus moc „lítal“. Možná jsem jen po zdravení s Jirkou Brédou nebyla naladěná na tak klidný čas, nevím. Z workshopu si pamatuju to, že se na začátku nepředstavil (to mi vadí), že pak docela dlouho mluvil, a že jsme hodně meditovali. A že nás klasifikoval jako „pokročilou skupinu“. Což mě nevyhovovalo, protože já teda v meditaci (bohužel) opravdu pokročilá nejsem.

Už celkem unavená, ale za to zakotvená mezi ostatními účastníky. Už mám otypované opakující se tváře. Zas tolik nás tu není. Už vím, kdo je mi sympatický, kdo mě zajímá. Natěšená na další dění. 17:00. Workshop čtvrtý.

Marek Vich: Laskavost a všímavost v mezilidských vztazích

Markův workshop, přátelé, byla bomba. Dost náročný, to jo. Ale bomba. Byla to hodinu a půl nadupaná ukázka Relational mindfulness training (něco jako Trénink všímavosti ve vztahu, asi tak by se to řeklo česky).

„RMT je praktický výcvikový program, který se zaměřuje na rozvoj všímavosti (mindfulness). Rozvinutá všímavost pomáhá lépe zvládat běžné životní situace, zvyšuje odolnost vůči stresu a přispívá ke zvýšení imunity i rozvoji kreativity. Kromě klasických individuálních technik všímavosti se RMT zaměřuje především na rozvoj všímavosti v mezilidských vztazích. RMT kombinuje techniky meditace s dynamickými metodami komunikace ve dvojích, či trojicích a ve skupině.“

K tomuhle opravdu hlubokému vnitřnímu stavu, který nelze moc popsat (a už vůbec ne předat), jsem se dostala v tomto worksopu s Markem Vichem, v interakci s velmi zajímavou a milou dámou. Následovaly jsme pokynů Marka a v jednu chvíli si koukaly ve dvojici hluboce do očí. A najednou to tam bylo.

Ten pocit byl jako… ty jo, fakt je to hrozně těžký předat, navíc se mi ta autenticita s časem vytrácí a intenzita snižuje… Bylo to jako kdybych cítila existenci všech živých bytostí na světě. Ne v negativním slova smyslu, ne jejich utrpení. Spíš… jednotu. A to, že ať živé bytosti jednají jakkoliv, motiv máme všichni stejný: chceme být ŠŤASTNÍ. Jen k dosažení štěstí používáme různé strategie a prostředky. A jsme si jich na různé úrovni vědomí nebo nevědomí.

Měla jsem v tu chvíli pocit, že už se nikdy nebudu moct na nikoho zlobit, protože vlastně dělá to samé, co já. Dělá prostě to nejlepší, co v dané chvíli a situaci může. A víte, co je na tom nejlepší? Měla jsem v tu chvíli pocit, že už se nikdy nemůžu zlobit ani sama na sebe. Protože já taky dělám to nejlepší, co v dané chvíli a situaci můžu.

Vnitřní laskavost, především k sobě samé. A zprostředkovaně i k okolí. Spousta laskavých setkání.

To byl pro mě LasKon 2019. Pokud to bude časoprostorově možné, určitě se tam objevím za rok znovu. Potkáme se?