„Co vlastně děláš?“ aneb proč nepoužívám slovo „teambuilding“

Než se pustíte do dalšího čtení, odpovězte si, prosím, na následující otázky:

Co se vám jako první vybaví, když slyšíte slovo teambuilding?
Zúčastnili jste se někdy akce, která byla tímto slovem označena?
Jaké to bylo? S kým to bylo? Co jste dělali? A co jste si z toho odvezli?

Pokud jste se nikdy žádného teambuildingu neúčastnili, co si vlastně pod označením teambuilding představíte?

Děkuji, pokud jste úkol splnili. S konkrétní představou v hlavě se vám budou lépe vnímat souvislosti následujícího textu.

Když se mě kdokoli zeptá na to, co dělám, nemám jednoduchou odpověď. Před lety na to stačilo slovo teambuilding a okolí uznale kývalo hlavou. Dnes tento pojem vůbec nepoužívám. Zkušenost mi ukázala, že mezi veřejností má slovo teambuilding spíše pejorativní význam. Když řeknu, že vymýšlím a organizuji teambuildingy, člověk se většinou ušklíbne a prohodí něco o tom, že na takovém teambuildingu už byl, a že to bylo dost náročné na játra.

Team – building. Co to vlastně znamená, budování týmu? Jakého týmu? A proč?

Původně výraz znamenal stmelení kolektivu, cílený rozvoj týmů, obvykle v pracovním – firemním prostředí. Jedná se o cílené, promyšlené a strukturované budování a rozvíjení týmu a jeho tvůrčího a výkonového potenciálu. Benefity takového teambuildingu vychází z předpokladu, že lépe stmelené kolektivy podávají lepší výkon. Bez dalšího pitvání se v teorii se s tímto předpokladem v praxi nedá než souhlasit. Jenže je potřeba podívat se na několik proměnných:

– Co to znamená „lépe stmelené“
– Jak „lépe stmeleného“ dosáhnout
– Co je vlastně tím „lepším výkonem“

Asi čtyři roky jsem pracovala pro vzdělávací firmu, která měla ve svém portfoliu školení kde čeho, a se mnou spolupracovala právě v oblasti teambuildingů.

„Ten, ten, týmbilding, ten přece musí fungovat, když to stojí tolik peněz, no né?“

Ke klíčovému okamžiku vždy dojde při stanovování cíle akce. Zde se právě dostáváme k výše zmíněným proměnným. Před každým konkrétním kurzem pro konkrétní klienty je NUTNÉ definovat cíl. Tedy v případě teambuildingu co to konkrétně znamená „stmelit kolektiv“, a proč to chceme dělat. Tyto informace musí přijít ze strany klienta. Rozumím tomu, že někdy je těžké takový cíl formulovat.

Pak je na instruktorovi, aby se uměl přesně a věcně ptát, a SPOLEČNĚ s klientem dali cíl dohromady. NA ZÁKLADĚ CÍLE je pak na instruktorovi, aby navrhl způsoby, jak ho dosáhnout. Důležitý je celý kontext situace klienta, v jaké fázi se skupina nachází a jak je možné urychlit její dynamiku směrem k optimálnímu fungování.

Role jsou rozdány jasně. Klient musí říct CO potřebuje a instruktor navrhne JAK toho dosáhnout.

Některé moje kurzy měly dobře formulované cíle a hlavu a patu, ale vcelku větší (a bohužel zvětšující se) procento získalo nálepku „jedeme na teambuilding“. Cíl byl v malých obměnách definován (nebo spíš nedefinován) podobně: „zbyla nám nějaká (větší) částka na vzdělávání, tak chceme někam jet. Jo a něco tam potřebujeme i dělat, abychom to mohli vykázat jako vzdělávací akci.“

„Uspořádali jsme pro zaměstnance teambuilding.“ To zní vznešeně, že?

Protože jsem kurzy organizovala pro vzdělávací firmu, bylo potřeba dělat byznys. A ten se dělá tak, že klient dostane, po čem touží. Hlavně, když za to zaplatí.

Ráda bych zdůraznila, že organizovat jiné než vzdělávací a rozvojové akce nepovažuji vůbec za špatné. Teambuildingy, které jsem pořádala, vůbec nebyly zlé akce. Zpětné ohlasy účastníků byly až na výjimky pozitivní. Klienti si akci většinou užili a bavili se. Což JE důležité.

U akcí, které nemají žádný rozvojový nebo vzdělávací potenciál, je zábava a pozitivní zážitek sám o sobě cílem, a je to v pořádku.

Problém vnímám v tom, že se jakkoliv definovaná výjezdní firemní akce schovává za vzdělávání. Pojem teambuilding se stal pro tento účel velmi populární. A to nejen ze strany klientů, ale přistoupili jsme na to i my, vzdělavatelé.

Já jsem si takové teambuildingy taky užila. Učila jsme se na nich, a učila jsem se hodně. Zkoušela jsem na nich nové programy a ladila detaily pro další použití. Učila se organizovat, moderovat, improvizovat. Učila jsem se, jak pracovat s očekáváním klienta a vytvářela skvělé programy. Dělala jsem dobré jméno firmě, která moje akce prodávala, a v neposlední řadě mě tahle práce živila.

Kurzů se smysluplným cílem v průběhu let ubývalo, a teambuildingů, kdy hlavní tmelení probíhalo večer u piva nebo vína, přibývalo. Teambuildingů, na které zbyly peníze, a tak se prostě udělaly.

V zážitkovém vzdělávání se intenzivně pohybuji asi 15 let. Během té doby sleduji trend, co se s pojmem teambuilding vlastně postupem času stalo.

Termín převzatý z anglické terminologie se u nás ohýbal tak dlouho, až zparchantěl do podoby, za kterou se schovávají v podstatě jakékoliv firemní akce, ať už mají rozvojový potenciál, nebo ne.

Jsem o tom, že zážitkové vzdělávání funguje, hluboce životně přesvědčená. Bohužel teambuilding, jak je dnes většinově vnímán, nemá s zážitkovým vzděláváním už vůbec nic společného.

Pojďme vytvářet a pořádat další skvělé akce a kurzy. Jezděme na ně a účastněme se jich. Tmelme své kolektivy, rozvíjejme se, nebo se prostě jen bavme (a klidně u piva nebo vína). A u toho nazývejme věci pravými jmény.

Klidně mi do komentářů napište, jaké zkušenosti s teambuildingem máte vy, to mě zajímá!