Radost: najdi svoje zdroje

Prožívat radost je zcela zásadní pro spokojený a naplněný život.

Než se dostanu k tématu, kterým je radost, začnu trochu obšírně tématem spokojeného a naplněného života.

Kde máš svou radost?

Dvě roviny radosti

Prožitek radosti je pro spokojený a naplněný život zásadní hned ve dvou rovinách. V té veselé, hravé, nezávazné. V té „povrchové“ radosti, kterou je relativně snadné prožít, ale nemá až takový efekt, takovou hloubku. A pak v té hluboké životní radosti, která nijak nesouvisí s tím, co ke mně chodí zvenku, je to ta radost, která má zdroj uvnitř každého z nás.

Je to ta radost, po které lze sáhnout ve chvíli, kdy se zdá, že kolem nás vůbec žádná radost není.

A víš co?

Tahle hluboká radost v nás prostě JE. Věřím, že její zdroj je nám daný od narození. A těžit z tohoto nekonečného zdroje radosti se podle mě dá naučit.

No a nejlepší samozřejmě je, když existují v našich životech oba zdroje radosti, ten „jednoduchý“ vnější i ten „hluboký“ vnitřní, a vzájemně se podporujou a doplňujou.

Duhy a jednorožci všude – autentická radost?

Jsem somatická koučka a průvodkyně doprovázených poutí. Učím ženy dělat kroky blíž sama k sobě. Pomáhám ženám žít smysl. Být v pohodě. A to dlouhodobě. A jdu na to zejména přes vědomé prožitky a vědomé bytí.

Patrně z mé prezentace navenek může někdy vznikat dojem, že u mě v životě je to už 100%. Že tu mám pořád jen sluníčko, za každým oknem duhu a běhají mi tu třpytiví jednorožci.

Duhy a jednorožci jako symbol neautentického pozitivna a radosti… líbí se mi, jak je to barevné. A moje dcera je taky miluje.

Což tak, pochopitelně, není.

Předně proto, že rovnováha není stav, ale proces. Takže nejlepší, čeho můžeme dosáhnout, je víc nebo míň se přibližovat ideálnímu stavu. A tohle přibližování se někdy daří, a někdy míň.

Rovnováha není stav, ale proces.

Taky proto, že i když pomáhám odhalovat principy a akční kroky spokojeného a naplněného života druhým ženám, já s tím taky potřebuju někdy pomoct. Je to takový ten princip „každý kouč má svého kouče“. Jsou pohledy na věc, které jsou nadmíru užitečné, ale člověk si je sám pro sebe prostě z definice nezařídí. Dokonce ani kouč si je sám pro sebe nezařídí :-).

Je to v pořádku, nechat si pomoct. A nemělo by to nijak snižovat radost z vykonané práce a dosažených výsledků.

A do třetice proto, že bez mraků není slunce. Bez černé není bílá. Bez nenávisti není láska. Bez smutku není radost.

Někdy je mi mizerně. Někdy je mi mizerně na druhou. A je to tak v pořádku.

Kovářova kobyla

Nedávno jsem ve své facebookové skupině Blíž k sobě: putování krajinou vnitřní i vnější začala spontánně zveřejňovat příběhy z cyklu, který jsem z hecu pojmenovala „kovářova kobyla“.

A ejhle, kobylí příspěvky mají úspěch.

Kobylí příspěvek, který jsem zveřejnila teď naposledy, šel fakt až na dřeň. Asi proto, že já jsem se dostala až na dřeň. A pěkně autenticky jsem to bezprostředně po tom, co jsem vědomě našla svou radost zpět, poslala dál.

Pod tímto příspěvkem se objevila následující zajímavá reakce od jedné ženy, co se kolem mě pohybuje a inspiruje se (děkuji):

„Pěkný příspěvek, jsem za něj opravdu ráda, a oceňuji tvou upřímnost. Často se potkávám s tím, že je všechno zalité sluncem a ani to jinak nemůže být, když se tak rozhodneme. Nejsem toho příznivec, přijde mi, že tím člověk utlačuje své skutečné emoce, nikoliv že s nimi umí pracovat. Když je mi ouvej, také se snažím se z toho vyprocházkovat nebo tak něco, né vždy je to ale dostačující…“

Souhlasíš? Proč?

Nesouhlasíš? Proč?

Moje odpověď o autenticitě radosti

Napsat odpověď mi trvalo několik dní, během kterých jsem nad tímhle tématem intenzivně přemýšlela.

Jak to teda je s tím sluníčkařením. Jestli existujou životy plné duhy a jednorožců, nebo je to existenční nesmysl. Jestli umět se rozhodnout být spokojená a žít naplněný život je jen pokrytectví a potlačování negativních emocí, nebo je to způsob existence, který je možné žít.

Po několika dnech jsem milé ženě odpověděla:

„Moje hluboké přesvědčení je, že je možné se naučit žít život tak, že všechno fakt JE zalité sluncem (bez potlačování skutečných emocí, pouze jejich plným přijetím). Nikoli to, že je to snadné.“

Jestli tomu skutečně věřím?

Ano.

Vycházím totiž ze své zkušenosti. Ne, neblížím se zatím ideálnímu stavu. Ale učím se to. Učím se umět kdykoliv sáhnout do svého vnitřního zdroje radosti. Učím se ten zdroj sytit, opečovávat.

Pramen radosti

Představuju si ho jako studánku, pramen radosti.

ilustrační foto

Když je pramínek vyčištěný, upravený, je u něj čistý hrnek na nabírání vody a je k němu vysekaná schůdná cestička, nabírá se z něj líp, než když je pramen zabahněný, stříška nad ním rozbitá a cestička k němu zarůstá kopřivama a ostružinama. To potom ten pramen třeba už nejde ani najít…

Kromě vlastní zkušenosti jsem se s takovouhle hlubokou vnitřní radostí potkala i na různých místech ve světě. Třeba v Himalájích, u buddhistických mnichů.

Prodavač v tibetské tradiční lékárně. Thikse, Ladakh. Rok 2011. Koukni se mu do očí…

Klid, spokojenost, prožitek radosti a štěstí má podle mě velmi co dočinění s ovládáním vlastních emocí, s vědomým přístupem k životu, k lidem, k věcem, které se mi dějou.

Mimochodem na tohle doporučuju přečíst si jakoukoliv knihu od Jeho Svátosti čtrnáctého dalajlámy.

Knihu radosti jsem ještě nečetla, ale chystám se na ni.

Jak je to s tím „sluníčkařením“ a radostí?

Tak. A teď k problematice sluníčkaření, konstantní „neautentické“ radosti a potlačování negativních emocí.

Tohle mám vyřešené už dlouho. A poslední dobou nacházím potvrzení mého přístupu v myšlenkách mindulness přístupu, který, mimochodem, velmi doporučuju.

Říkám tomu bod 0.

Bod 0 je totiž místo, odkud se věci, dobré i špatné, prostě plně přijímají.

Je jasný, že když se ti děje něco „objektivně“ blbého (Existuje vůbec něco, co je objektivně negativní? Nebo je to stejně jen o úhlu pohledu?), zkrátka když ti zrovna není do zpěvu, je jasný, že nezačneš zpívat. Protože když jo, je to přesně to falešné potlačování negativních pocitů, o kterém mluvím výše. Ale z bodu 0 se v tom ani nezačneš rochnit.

Z bodu 0 se snažíš nesoudit.

Z bodu 0 se na své negativní pocity podíváš, pozoruješ je, a plně je přijmeš. To ti dovolí si je plně prožít a posunout se tak dál.

A to je vlastně celé. Takhle jednoduché to je.

Je pro tebe radost důležitá?

Je pro tebe radost v životě důležitá?

Chceš být v pohodě sama se sebou?

Chceš se kolem tématu radosti a žití smyslu a bytí v pohodě porozhlédnout víc?

Ideální příležitost je teď aktuálně na webináři zdarma. Můžeme se setkat a seznámit se! Zaregistruj se tady. Těším se na tebe!

Zaregistruj se radši hned!