Proč dělat věci jinak

Příběh o lezení, který vůbec není o lezení

Ležím v Řecku v modrém domečku a nemůžu spát. A spirála inspirála mi přihraje skvělý příklad toho, proč dělat věci jinak.

Modrý domeček, v kterém vznikl článek o dělání věcí jinak.

Už už se chystám na meditaci z aplikace Calm, kterou mi tuhle doporučila jedna nádherná žena jménem Dita, když na mě skočí tenhle podcast s lezcem Adamem Ondrou.

Sympaťák, co?

Jeden moment toho povídání mě inspiroval k napsání tohoto článku o tom, proč je super umět dělat věci jinak. Nebo to aspoň zkoušet.

Lezec nebo nelezec?

Jestli se počítáš mezi lezce, můžeš následující části textu, které jsou psané kurzívou, směle přeskočit.

Naopak je-li ti svět lezení po skalách a umělých stěnách cizí, text označený kurzívou ti pomůže lépe chytit smysl článku, který sice je o lezení, ale vlastně o něm vůbec není.

Tak či tak, budu pevně doufat, že jméno českého lezce Adama Ondry už jsi slyšela. A jestli ne, nevadí, slyšíš ho teď.

Adam Ondra je totiž nejen z nejlepších lezců planety. A je to Čech jako poleno, Brňák, přesněji. Jestli jsi to náhodou nepostřehla, kombinace tří lezeckých disciplín byla nově zařazena mezi oympijské sporty. V Tokiu skončil Adam nakonec 6., což je podle mého názoru hluboko pod jeho možnostmi :-).

Pařížské vítězství

V tom podcastu mě zaujal moment, kdy moderátor popisuje Adamovo stříbro v šampionátu v boulderingu v roce 2016 v Praříži. Adamovi bylo 23 a už tenkrát patřil mezi nejlepší lezce světa.

Bouldering je lezecká disciplína, kdy lezec zdolává malé skalky nebo velké balvany bez úvazku a lana. Leze prostě tak nízko, že jištění lanem není nutné. Většinou si pod sebe hodí kvůli bezpečnosti takzvanou bouldermatku, což je taková přenosná žíněnka. Takže když náhodou spadne, je to z malé výšky a na žíněnku. 

Bouldering – prostě lezení po balvanech

Boudering lze provozovat i na umělých stěnách.

Za mě lezení boulderů připomíná už víc gymnastiku než lezení :-D. jestli tě to nalákalo, pusť si něco na YouTube, víc pro účely tohoto článku nepotřebuješ vědět.

Takhle barevně to vypadá na indoorových boulderových stěnách.

Adam v roce 2016 v Paříži totiž získal druhé místo tím, že přelezl jeden boulder na umělé stěně úplně jinak, než to stavěči mysleli, a taky jinak, než stěnu zdolali všichni ostatní ostatní lezci. Tedy ti, kterým se to podařilo, samozřejmě.

V boulderingu není důležité, jak příslušnou stěnu lezec zdolá. Na skalách je to jednodušší, skála, tedy spíš skalka nebo velký šutr, nabízí nespočet možností.

Lézt jinak

Ale když se takový boulder staví na umělé stěně, třeba na závody, stavěči, tedy lidé, kteří vytvoří stěnu, ji staví s nějakým záměrem, jak by to lezci asi tak měli přelézt.

Stavěči jsou zkušení lidé, kteří ví, co dělají, sami mají nalezeno, a taky umějí stěny a cesty stavět. Vezmou chyty, to jsou ty barevné kusy, pomocí kterých lezec na umělé stěně leze, a našroubují je na stěnu tak, aby se to dalo nějakým způsobem přelézt. Umějí odhadnout, jak těžké to je (existují na to stupnice) a vědí, jak těžkou cestu mají vytvořit. Obvykle existuje jeden zřejmý způsob přelezu, o který se všichni lezci snaží. Málokterý lezec má nápad a odvahu zkusit to jinak.

A tak se stalo i v roce 2016 v Paříži. Bouder, o kterém je řeč, se skládal ze dvou zelených chytů a pak ze tří obřích modrých, z kterých lezec už dosáhl na poslední zelený „top“. „Top“ je označení cílového chytu, ke kterému musí lezec dolézt.

Finálový boulder, o kterém je řeč.

Adam při svém zápolení v Paříži zkusil několikrát způsob, který byl na překonání boulderu zjevně myšlen (obvious way). Rozhoupat se a pak „přepádlovat“ ty tři velké modré. Využít energie rozhoupaného těla a dostat se nahoru.

Neznatelný úsměv: půjdu na to jinak!

Po několika pokusech ale bylo Adamovi, stejně jako rozhodčím i publiku, jasné, že na to nemá. Když se na Adama díváte pozorně, v jednu chvíli zkoumá boulder ze země a téměř neznatelně se usměje.

A to je zásadní moment. Přemýšlí totiž jinak. Napadne ho jiný způsob zdolání problému. Způsob, který není zřejmý, ale mohl by jít.  Způsob, který přirozeně využije Adamových lezeckých předností.

V podcastu se říká, že téměř můžete vidět, jak v Adamově hlavě valí propočty a odhady, když zvažuje možnosti svého netradičního postupu. Ne nadarmo lezci říkají, že se často „leze hlavou“.

Následuji svou intuici a zkušenosti

Adam sám to komentuje takto: „Rozhodl jsem se následovat svoji intuici a zkušenosti, tak, jak to dělám při lezení na skalách. Což je ostatně místo, kde obvykle lezu nejlépe.“ (volný překlad z podcastu)

Zkrátka když to nejde jednou cestou, je potřeba vymyslet, jak to udělat jinak. Možná, že to nevyjde. Ale Adamovi to vyšlo.

V záznamu ze závodů komentátoři už Adamovi nevěnují moc pozornosti. Je totiž jasné, že boulder nepřeleze, nemá na to. Pak se ale Adam rozepře mezi těmi zelenými chyty, přidrží se zespodu struktury, plác, plác, a je nahoře.

Komentátor zbystří a komentuje to slovy: „Eeeeee,… that was crazy!“* tak nevěřícným tónem, že se prostě musíte smát.

A po chvíli pokračuje: „Wow. That’s why people say he’s the gratest climber ever.“**

*To bylo divné/šílené/bláznivé.

**Toto je důvod, proč lidé říkají, že je nejlepší lezec všech dob/úplně nejlepší lezec ze všech.

Tady je ke shlédnutí záznam boulderingového šampionátu, o kterém mluvím. Adamův pokus na bloudru, o kterém je tu řeč, najdete mezi časem 32:15 a 35:45. Jsou to tři a půl minuty. Stojí to za to. Zejména doporučuju všimnout si okamžiku, kdy se Adam rozhodne zkusit to jinak.

Adam v nejtěžší cestě na světě s názvem „Silence“.

Když jste nejlepší, nebojíte se dělat věci jinak

Takže co musíte udělat, abyste byli nejlepší?

No, být nejlepší, to je jasné.

Jenže nejlepší je dneska kde kdo. Což dokazuje i Adamovo 6. místo na OH v Tokiu.

Podle mě je klíčové

1.Chtít se na věci podívat jinak.

2.Umět se na věci podívat jinak

3.Nebát se je zkusit dělat jinak.

A bonus?

4.Dělat věci jinak rádi, s láskou, radostí a nadšením. Užívat si to. Číhat na příležitost to zkusit.

Dělat věci jinak s láskou

Adam na sebe v podcastu prozrazuje, že taková malá rebelie v postupu lezení, který je zamýšlen těmi, kdo lezeckou cestu vytvořili, ho velmi těší:  „Je vždycky skvělý pocit nedodržet při zdolávání bouldrového problému postup pohybů, který stavěči lezecké cesty zymýšleli pro daný boulder.“ (volný překlad z podcastu)

Adam prostě ráda dělá věci jinak. Ne furt, ale když se to hodí. Když je mu v tom líp. Nebo když to funguje líp.

100% rebelie: dělat věci jinak vždycky?

Ne vždycky potřeba potřeba dělat věci jinak. Často si s obvyklými postupy vystačíš, a proč něco opravovat, když to není rozbitý?

Já neříkám, že máš být rebelka na 100%, zříkat se starého, zažitého a funkčního. Já si jen myslím, že když ti v tom starém není dobře, nebo už to prostě nefunguje tak, jak bys chtěla a potřebovala, otevři oči. Otevři hlavu. Otevři srdce. A zkus něco jiného. Zkus to prostě jinak.

Můžeš začít tím, že zkusíš dělat jinak úplně drobné každodenní věci. Vytrhne tě to z rutiny, otevře to tvým myšlenkám a emocím nový prostor a nové možnosti.

Možná, že malými změnami získáš chuť změnit něco většího.

A něčím větším možná získáš odhodlání pro velkou změnu, která povede blíž k tobě samotné a tím i ke spokojenějšímu a naplněnějšímu životu.

Dělat věci jinak nemusí být těžké

Změna a dělání věcí jinak není jednoduché. Pokud máš změny ráda a považuješ změnu za super věc, může ti to jít o něco snadněji, zejména v případě menších věcí, které se rozhodneš dělat jinak. Ale udělat velké změny, to vyžaduje víc než jen skvělej nápad.

Vyžaduje to motivaci, a taky velké a pro tebe důležité PROČ. Třeba vylézt ten zatracenej boulder a vyhrát šampionát :-).

Vyžaduje to vědět, kam se chceš vlastně posunout.

A když tohle všechno máš, už stačí jen drobnost – přijít na to, jak.

A tohle všechno nemusí vůbec být tak těžké a strašidelné, jak se ti možná může zdát.

Celý tenhle balík – nápad, chuť, motivaci, proč, kam a nakonec jak je totiž obsažený v koučování. Kouč ti pomůže. Na to je totiž specialista.

Taky chceš něco změnit?

Rozhodnout dilema, podpořit, provést cestou změny, nebo třeba jen vymyslet, kam se chceš posouvat aby ti to fungovalo a dávalo smysl? Ráda ti pomůžu.

Zabookuj si nezávazný půlhodinový objevitelský rozhovor se mnou zdarma!

Bude to příjemné setkání (už teď se těším!), při kterém budeme objevovat.

Ty prozkoumáš, co je to somatické koučování a jestli se ti líbí. A taky jestli se ti líbím já, moje energie, moje komunikace, můj způsob.

A já prozkoumám, s čím přicházíš, a jestli je tvoje téma vhodné pro koučování, a jak ti můžu nejlépe a nejefektivněji pomoct.

Do této chvíle je to skutečně nezávazný rozhovor dvou parťáků, kteří hledají cestu, možná zkouší dělat něco jinak. Až pak si řekneme, jestli jdeme do spolupráce, nebo ne.

Bereš?

K půlhodinovému objevitelskému rozhovoru tudy!

 

Linda Horčičková
Jsem somatická koučka a průvodkyně doprovázených poutí. Pomáhám ženám ŽÍT SMYSL. BÝT V POHDĚ. DLOUHODOBĚ. K tomu používám nejrůznější prostředky. Můžeme se třeba potkat ve facebookové skupině Blíž k sobě: Putování krajinou vnitřní i vnější. Nebo si můžeš dodat Odvahu jít vlastní cestou pomocí krásných Karet vědomého prožívání zdarma:
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Prožitkový webinář: 3 tipy jak být sama se sebou víc v pohodě
  • Nejnovější články
  • Kategorie
  • Potkáme se na facebooku: