Měla jsem se narodit v době, kdy největší technologický hit byla žárovka…

…toto tvrzení používám docela často.

Moje vize je dát lidem prostor pro práci se zážitky. Dát vědět o zážitkové pedagogice a o zážitkovém osobnostním rozvoji. Že to existuje, co to vlastně je a k čemu to je. Ráda používám sousloví „kde to žije a co to žere“.

Paradoxem doby je to, že jako nejlepší způsob jsem zatím zvolila online cestu.

PARADOXEM DOBY JE, ŽE NEJLEPŠÍ CESTA JAK PROPAGOVAT OFFLINE PROŽITKY A ZÁŽITKY JE DĚLAT TO ONLINE.

Asi bych si přála koupit si putování sama od sebe. Chtěla bych být svojí klientkou. Jasně, ve skutečnosti jí už jsem. Hranici z online světa do offline světa překračuju tak často, jak je to jen možné a jak mi to dává smysl. Ale přece jen být sama sobě klientkou naráží na značné limity. Klidně bych se stala klientkou i někoho dalšího :-).

Asi se porozhlídnu po nějaké vhodné zážitkovce pro sebe. Je čas. Akorát teda musím vymyslet, jak to skloubit s mým dvouletým Šáršíkem. A jsme u toho zas. Matky (mámy prominou, vím, o čem mluvím), respektive matky malých dětí nejsou moc dobrou cílovou skupinou pro zážitkovky. Ne, že bych si nedokázala představit skvělé kurzy a putování s parádním přesahem a asi milion dalších zážitkově-rozvojových forem, které by matkám usnadnily existenci. Jenomže mateřství (minimálně jeho první dva až tři roky) je taková neřízená zážitkovka sama o sobě. A nejen pro matky, ale přeneseně i pro tatínky :-).

Emoce vám lítají nahoru dolu a do popředí se dostává úplně jiná role vaší osobnosti. (Zatím nejlepší archetypální příběh na toto téma, který vysvětluje lecos, mi na doprovázené pouti zprostředkoval Jan Bím.) A dějou se věci. Život je jak na horské dráze. A přes to, že se (třeba jako já) celý dosavadní život učíte nepřebírat za nikoho zodpovědnost, najednou ji prostě MÁTE. A hotovo. Takže v tomto stavu, kdy máte emoce rozjeté na maximum a ještě na vás visí malý závislý človíček, fakt nechcete odjet někam, kde emoce frčí v jiné kvalitě ale podobné kvantitě. Někam, kde potřebujete maximum sama sebe k tomu, aby vám zážitky daly to, co mají. Někam, kde úplně jiné emoce než ty mateřské a partnerské zajišťují a doprovázejí váš rozvoj. Zkrátka na takovou akci máte v mateřství všeho moc plné zuby. (Mámy, které to tu čtete, máte to některá jinak? Jestli jo, určitě mi dejte vědět, protože mě fakt zajímám, jak to děláte).

MATEŘSTVÍ JE TAKOVÁ NEŘÍZENÁ ZÁŽITKOVKA SAMA O SOBĚ. A TO PRO VŠECHNY ZÚČASTNĚNÉ.

Ale co jsem to chtěla říct? Jo – že být sama sobě klientkou mi přestává stačit. Takže kdybyste věděli o někom, kdo by mě mohl vytáhnout někam offline, o někom, kdo ctí prožitky a potažmo zážitky podobně jako já, kdo je umí používat a umí to učit druhé, dejte mi vědět :-).

Do té doby se budu snažit být sama sobě dobrou klientkou i dobrou průvodkyní. Na tom, jak se mi to zrovna časově lokálně daří pak závisí to, jak moc o sobě dám vědět online. A od toho pak zase závisí to, jestli dostanete šanci se o mě a o tom, co dělám, dozvědět vy zrovna v pravý čas. A to si moc přeju. Vracíme se zpět k mojí vizi.

A když zrovna budu ve své fázi „nechci-používat-snad-ani-tu-žárovku“, případně by se to dalo ještě pojmenovat „jděte-všichni-k-čertu-s-těma-internetama“, budu doufat, že na mě hned nezanevřete :-). Tato fáze se zase přehoupne do té více online-produktivní.

Mám na paměti (a ze srdce vám přeju, abyste to měli na paměti taky) že online technologie jsou prostředkem, nikoli cílem.

ONLINE TECHNOLOGIE JSOU PROSTŘEDKEM, NIKOLI CÍLEM.

Zatím jsem nepřišla na efektivnější prostředek k šíření myšlenek, inspirací a akcí. Nicméně připouštím, že online témata by se asi online cestama šířila lépe, než offline dobrodružství. A tak den co den vymýšlím zdánlivě neřešitelné: jak v online světě šířit a zprostředkovat zážitek.

JAK V ONLINE SVĚTĚ ZPROSTŘEDKOVAT OFFLINE ZÁŽITEK?

A to dokonce nejen zážitek jako cíl (prodat seskok padákem ještě asi jde…), ale zážitek jako prostředek. Jako cestu. Jako proces, o který jde.

Tento článek vznikl vlastně jako prokrastinační, asi jste uhodli, že se právě nacházím ve fázi mizerné online produktivity. Inspirovalo mě k tomu množství relevantních skupin na facebooku, které by podle mě byly pro mě velmi užitečné. Většinou se týkají online podnikání a toho, jak o sobě (a o svém projektu) dát lépe vědět. Myslím, že se to jmenuje marketing nebo tak nějak :-). Ty skupiny jsou obsahově asi fakt dobré. Jsou dokonce i akční. V rámci online limitů vybízejí k akci, tvoří se v nich výzvy a kluby…super. A kdy mám pak jako pracovat na všem tom ostatním? Kdybych potenciál těchto vzdělávacích skupin chtěla využít naplno, asi bych nedělala nic jinýho.

A tak jsem radši vylezla do deště běhat. Offline.