Somatické koučování: praktický průvodce

Somatické koučování a já tě vítáme! Tento článek vyjadřuje můj přístup ke koučovací práci.

Jsem Linda Horčičková. Jsem certifikovaná somatická koučka. A fakt mě to baví.

Hlavní otázka není nerudovská… Kam s ním? ale čistě klientská:

• K čemu ti je koučování?
• A k čemu je tam to somatické?
• Proč se mnou?
• Kdy koučování NE a kdy ANO?
• Podle čeho si (ne)vybírat kouče?
• A stojí to vůbec za to?

Juchů, tak postupně:

K čemu je ti koučování?

Asi si pod koučováním něco představíš. Možná jsi něco, co si vznosně říkalo koučování, už zažila. Ale byl to opravdový koučing? A bylo ti to maximálně užitečné?

Koučování v oblasti seberozvoje tě umí posouvat směrem, kterým chceš. Kouč ti pomůže určit cíl, zmapovat realitu, zmapovat a brainstormovat možnosti, a nastavit si akční kroky k dosažení onoho cíle. GROW. Goal, reality, opportunities, will. A díky GROW rosteš.

Taky miluješ růst a seberozvoj?

Proč vůbec růst a věnovat se sobě a seberozvoji? To je podle mě dost široká otázka těsně související se smyslem našeho bytí. Já osobně na sobě pracuju, protože mi to dává smysl, potažmo mě to činí šťastnější, spokojenější a schopnější na této cestě životem vytrvat.

Vnitřně mě uspokojuje, když mám jasno v tom, kam jdu a proč. 

Řekla bych, že takto nějak podobně to budou mít všechny lidské bytosti, které mají to štěstí, že ve světě jednadvacátého století žijou v prostředí, kde už nemusí spotřebovat veškerou energii na to, aby přežívali. V tu chvíli si totiž mohou dovolit prožívat, a dřív nebo později chtějí prožívat vědomě.

Zjednodušeně řečeno: Když má člověk to štěstí, že neumírá hlady, nikdo do něj nestřílí, a nemusí se 20 hodin denně lopotit za tím, aby byl v přiměřeném fyzickém komfortu, může si dovolit zaměřit pozornost jinam. K seberozvoji a životnímu naplnění a štěstí.

Kam jdu a proč.

Co o koučování říká jeho původ?

Koučování je velmi efektivní a „tvrdá“ metoda. Drží se funkční a ověřené struktury. Nenechá tě rozpliznout. Nenechá tě plácat se na jednom místě. Nutí tě stanovovat efektivní kroky a kráčet dopředu.

Bude to patrně tím, že se vyvinulo v oblasti sportu, konkrétně u tenisu a později golfu. Odtud „kouč“, z anglického „coach“. Z výkonnostního sportu pak přes firemní, respektive výkonnostně manažerské prostředí doputovalo koučování až do oblasti seberozvoje. Tady trochu brzdí, nabírá pokoru a větší respekt ke klientovi, ale tah na branku mu zůstává i nadále.

Koučování je technika, která ti dává prostor. Koučování tak, jak o něm mluvím já, jako metoda, jejíž principy a standardy definuje ICF (International coaching federation) NENÍ žádná forma mentoringu, mastermindu, ani poradenství.

Kouč neradí. Kouč klade otázky. Hodně otázek. Divné otázky. Ještě divnější otázky. Furt ty samé otázky. A klade je tak, že se ti zavařují mozkové závity na nejvyšší stupeň.

Správný koučovací proces lze detekovat:

• klientčiným delším zamyšleným mlčením – to značí, že si sama takovou otázku ještě nepoložila a tedy na ní nemá už promyšlenou odpověď
• klientčinými výkřiky typu: „Ty jo, zajímavá otázka!“ „Hm, takhle jsem nad tím nepřemýšlela!“ „Aha, to je pro mě nové!“, případně „Nevím, musím přemýšlet!“ nebo jen prostým „Uf, aha.“
• tím, že se klientka postupně stává „sebekoučovatelná“. Jasně, někdy náhled druhého /kouče/ prostě potřebuješ. Ale procesem koučování se navíc, jako „vedlejší efekt“ učíš koučovat sama sebe. Říká se tomu „zkompetentňování“ klienta. Rozuměj – získáváš kompetence k tomu, abys mohla dobré koučovací otázky klást sama sobě.

Uč se objevovat. Je to zábava. A je to užitečné. Vede to k životní spokojenosti.

Kudlanka a odbornost na vlastní život

Koučování je v tomhle trochu kudlanka. V ideálním případě nejlepšího koučovacího procesu na světě mě klientka opouští, neboť už se naučila koučovat se sama, a tedy mě k tomu dále nepotřebuje :-D.

Není to paráda? Kromě posunu ve svém tématu se navíc dozvídáš nové věci o sobě, o možnostech práce sama se sebou a o tom, jak se příště zeptat sama sebe a přicházet si na nové věci sama.

Kouč ti z definice nemůže radit. Kouč totiž o tobě a tvém tématu zhola nic neví.

A víš co? On ani vědět nepotřebuje! Naopak. Když nic neví, nemá potřebu podsouvat ti svá řešení. Ono to totiž VŽDYCKY je tak, že s pomocí kouče ty sama pro sebe vymyslíš to nejlepší řešení nebo postup.

Kouč ví jediné – že ty jsi nelepším odborníkem na svůj život.

Proč tedy vůbec vyhledávat kouče? Protože ti dá náhled. Ukáže ti tvé téma ze všech možných i nemožných úhlů pohledu, které si ty sama z definice prostě nezařídíš. (Takže to s tím kudlankovstvím nebude tak horké. Uf.)

Taky pro to, že na to nejsi sama. Kouč tě motivuje a hledá s tebou tvé (energetizující) zdroje. Toto je taky oblast, kde si sama pomůžeš o něco hůř. Vybičovat se k akci, když jsi na všechno furt sama… to už chce pořádnou disciplínu a hooodně velké PROČ.

A co tedy to somatické koučování?

Somatické koučování je bonus. Já s oblibou říkám, že to „somatické“ přidává do efektivního „tvrdého“ koučovacího procesu duši. Somatický kouč se taky ptá, jasně že ano. Gró práce je v otázkách. Je to normální certifikované koučování, jako spousta dalších koučovacích škol a odnoží, kterých se vyrojilo jak houby po dešti.

Ale kromě otázek, které míří na tvou HLAVU disponuje somatický kouč navíc prožitkovými technikami, kterými míří na tvé TĚLO a EMOCE. Nehledej za tím, propána jána, žádné „ezo-vego“. Je to prostě způsob, jak dostat informace o tvém tématu nejen z hlavy, ale taky z těla a srdce. No fakt.

Tohle jsou moje a klientčiny nohy. Ne teda při koučování, ale na doprovázené pouti. Což je vlastně takové trochu velké koučování v krajině :-). Ach, ta měkkost! To to hladilo…

Stále moc abstraktní?

Když se to v somatickém koučování koučovi zdá vhodné, nabídne ti, jestli bys nechtěla upozadit myšlení, a chvíli něco dělat, prožívat. Provede tě nějakou drobnější nebo méně drobou aktivitou. Se svým prožitkem potom dále pracuješ v reflexi a transformuješ do do reality.

Jak to vypadá v praxi?

Somatické koučování: Technika na dilemata

Tak kudy? Dítěti je to asi trochu jedno. Zkusí první, a když povede jinam, zkusí druhou. A když povede jinam, vymyslí si třetí.

Já mám třeba v somatickém koučování nejradši somatickou techniku, kterou používám, když přijdeš na koučování s dilematem. Tvoje téma je třeba „Mám nebo nemám odejít z práce?“. Klasika. Jasně, že se nejdřív „obyčejně“ ptám. Obvykle strávíme první sezení až dvě mými otázkami a tvými odpověďmi.

Jedna moje klientka mi řekla, že na mém přístupu miluje, že se nespokojím s první odpovědí. A že se nespokojím ani s druhou a třetí. Protože zajímavá pro ni je obvykle až čtvrtá a další.

Jenomže člověk, který je se svým dilematem tak daleko, že si ho bere na koučování, ho má obvykle promyšlené horem dolem. Povykládáš mi seznam plusů a mínusů obou variant. Když jsi jó strukturovaná, máš u těch plusů a mínusů přiřazenou i jejich váhu. Podle těhle číslíček je jasné, pro co by ses měla rozhodnout, ale… nefunguje to. Nejsi rozhodnutá. Proto jsi tady.

Ha! A tady přichází prostor pro tvoje tělo a emoce. Somatické koučování se dostává ke slovu. Pojďme se podívat, co si o jednotlivých variantách myslí tvé tělo. Provedu tě aktivitou v prostoru, kde si postupně představíš a prožiješ jednotlivé varianty. Někdy si přijdeš na velké „aha“ už tady, ale spíš bývá tahle část ta méně objevná. Přece jen vypnout tem mozek, který tohle tvé dilema promýšlí už tolik dní horem dolem, je docela těžké.

Takže pak tě provedu ještě další částí, kdy se varianty různě kombinují a chovají se jinak, než je ve tvém rozhodovacím procesu běžné.

Jako bych tě slyšela!

„Těmhle variantám neROZUMím. Jak můžu z práce odejít a zároveň neodejít? A co tohle? To taky nechápu! Jak by to bylo možné?“

Na rovinu? Nemám ponětí.

A je v pořádku, že ty to taky v tuto chvíli nevíš. O tom ta aktivita není. Pointa je, že vyřadíme mozek. Mozek si s těmi „jinými“ variantami neví rady. Ale tělo a emoce ano.

Když jsem naposledy použila tuto techniku, zážitek klientky na byl tak silný, že se celá klepala a velmi těžko se jí z některých variant fyzicky vystupovalo. Informace, kterou jí o variantách řeklo tělo, nakonec byl ten dílek skládačky, který jí pomohl dilema vyřešit. 

Takže hurá, „odpíchly“ jsme se z dilematu a můžeme dávat dohromady akční plán k tomu, aby se zvolená varianta realizovala. A je to. Dobrá práce!

Technika, kterou jsem právě popsala, je takzvaná „velká“ technika. Zabere rozhodně celou koučovací hodinu. Rozuměj má úvod, povídání, zadání aktivity, pak vlastní prožitek, a pak zejména následná práce s ním. Někdy mám problém se do hodiny vůbec vejít. Ale ne vždy je potřeba sahat k takto velkým technikám.

Somatické koučování po mém: Technika na ukotvení akutního vzteku

Vztek destruktivní, nebo vztek energetizující?

Jiná moje klientka přišla na sezení do značné míry rozsekaná. Vyprávěla mi o tom, jak je unavená, a hlavně naštvaná (dobře, použila jiné slovo…) na celý svět, a hlavně na sebe. Že doma bouchla a spustila třetí světovou. Že se zase neudržela. Že se nemůže ne nic soustředit. A že neví, jak dnes koučování zvládne.

Moje hlava v tu chvíli řvala zděšeně: „No nazdar! Co s ní mám jako v tomhle stavu dělat?!“

Naštěstí si moje hlava zachovala chladnou hlavu a honem rychle přetvořila jednu známou somatickou techniku za účelem zpracování frustrace a vzteku. V takových chvílích bývám obzvlášť ráda, že dělám právě somatické koučování!

„Chceš na to drobnou somatickou techniku, aby sis to mohla prožít?“ povídám klientce.

Chtěla. Za 10 minut byla zklidněná, připravená pracovat a ještě nadmíru spokojená s tím, co se o sobě a o tomto svém negativním stavu dozvěděla.

Klid destruktivní, nebo klid energetizující?

A přitom všechno, co udělala, bylo, že se nechala provést aktivitou, kdy ze svého těla vytvořila dvě „sochy“. Požádala jsem jí, aby vytvořila ze svého těla sochu svého naštvaného já. Procítila emoci v těle. Následně se jakýmkoliv způsobem, jak jí to půjde, přesunula do pozice znázorňující její vyrovnané já. A procítila to v těle.

Fyzický přesun mezi těmi dvěma hraničními pozicemi, mezi oběma „sochami“ byl tak výrazný pohyb, že si na základě něho přišla na to, co udělat příště v realitě jako prevenci svého výbuchu vzteku.

Celé to nezabralo víc než 15 minut a mohly jsme se pustit do práce na kontraktovaném (jako že domluveném) tématu.

Prožitek

Věřím, že je ti už jasnější, v čem má somatické koučování přidanou hodnotu. Pracuje s prožitkem. Nicméně na prožitku je vždycky trochu „tricky“ jedna věc.

Je naprosto, absolutně a definitivně NEPŘENOSITELNÝ.

Možná jsi někdy slyšela toto říkat i o zkušenosti. No zkrátka, dokud si sama nezažiješ, jak ti některá somatická technika, kterou používám v somatickém koučování, pomůže posunout se o mílový krok, máš o tom jen mlhavou představu. Ale aspoň něco.

Další znak somatických technik je taky to, že jsou zábavné. Některé jsou tvořící, kreslící, pohybové. Kreativní. Přináší akci a dobrodružství. Takže jestli tě děsí hodina sezení v křesle proti koučovi, somatické koučování je pro tebe skvělé řešení! A naopak, jestli vnímáš, že je ti dobře hodinu sedící a myslící, a chtěla bys vyzkoušet, co to udělá, když to zkusíš trochu JINAK, somatické koučování je pro tebe skvělé řešení.

Vize

Tím, že somatické koučování pracuje víc s tělem a emocemi, musí si zákonitě umět o trochu víc hlídat energii celého procesu. Aby to dávalo smysl. A opět tím nemyslím žádnou ezoteriku. Žádné čakry, magie, aury. Nic proti čakrám, magii a aurám. Ale do koučování nepatří.

Somatické koučování se více soustředí na to, v kterých částech tvé reality máš víc pozitivní energie. I když vztek taky umí být pěkně nakopávací energetizující technikou, to zase jo :-). Somatické koučování hledá tvá silná energetizující místa jako zdroj. Zdroj motivace k práci, zdroj motivace ke kreativitě. Somatické koučování ti nabídne v procesu  tvorbu VIZE. Vize je část struktury procesu, která obvykle přichází před tvorbou konkrétního dobrého (SMART) cíle.

Proč?

Protože kouč hledá, kde máš energii. A když to místo najdete, pomůže ti tu energii ukotvit. V mentálním obraze, nebo v těle. Prostě tak, aby to ta vize sloužila jako zdroj. Dobrá vize ti umí při každém tvém zakolísání, při pochybnostech, jestli to stojí za to, dodat energii a hodit tě zpátky do procesu. Udržuje ten správný tah na branku.

Proč somatické koučování se mnou?

Předně proto, že jsem ti tak nějak sympatická. Není-li splněna podmínka vzájemného ladění, stejně to nebude fungovat.

Tak co, budeme si „vonět“?

Jak se to zjistí?

První hodina koučování se mnou je nezávazná. Na konci 60 minut práce se mnou se můžeš rozhodnout, jestli pokračujeme dál, somatické koučování se mnou ti sedí, a valíme na branku, nebo ne. Je to tvá svobodná volba a nemusíš své rozhodnutí nijak obhajovat. Rovněž já se mohu po první hodině rozhodnout, že si nesedíme, nebo že tvé téma není pro techniku koučování vhodné.

V klidu, moc se to nestává.

Záměr – zážitek – reflexe

Kromě ročního certifikovaného výcviku somatického koučování využívám taky své zkušenosti z programů a kurzů využívajících zážitkovou pedagogiku.

Před koučovacím výcvikem jsem absolvovala i certifikovaný výcvik zážitkové pedagogiky.

Ono to má totiž překvapivě hodně společného.

Hlavní princip zážitkového vzdělávání je triáda záměr – zážitek – reflexe.

Tedy stanovíme

1. záměr/cíl,
2. podle toho zvolím vhodnou aktivitu,
3. a s prožitkem této aktivity dále pracujeme v reflexi.

V prostoru zážitkovo-pedagogickém se většinou bavíme o skupinových aktivitách, dost často outdoorových. Hry, týmové úkoly, a tak.

Jenže v somatickém koučování jde v podstatě o totéž.

1. Klientka přijde se záměrem. Stanovujeme spolu cíl.
2. Podle toho zvolím somatickou techniku, když se to zrovna do procesu hodí.
3. A dále pokračujeme reflexí a transferem zážitku ze somatické techniky.

Takže, tadáááá! Máme tady starou známou osvědčenou triádu záměr – zážitek – reflexe.

Troufám si říct, že proto, že mám s prací s aktivitami a jejich reflexí letité a opravdu rozmanité zkušenosti, jsem v části somatiky jako ryba ve vodě. Mooooc mě to baví a somatické techniky využívám vždycky, kdy to dává smysl. A kdy si to klient přeje, samozřejmě.

Dost dobrá koučovací práce

Jinak somatické koučování zůstává prostě koučováním. Ve výcviku jsme pro to používali termínus technikus „dost dobrá koučovací práce“. Takže jestli tě somatické koučování zaujalo, ale stejně si nejsi jistá, že bys chtěla v procesu koučování stále něco dělat a prožívat, zkrátka je pro tebe víc bezpečně v hlavě, neboj. Somatické koučování je somatické přesně do té míry, do které se to hodí v tvojí situaci, pro tvoje téma.

A zejména do té míry, kolik TY CHCEŠ. Koučování, a somatické obzvlášť, je TVŮJ čas. Je pro tebe. Od kouče chodí pouhé NABÍDKY. Co budeš a nebudeš dělat, je výsledku na tobě. Věř mi, kouč si nepřeje nic jiného, než aby byl společně strávený čas nejužitečnější část tvého dne. 

Jak vlastně vypadá tvůj UŽITEČNĚ STRÁVENÝ ČAS?

Kdy somatické koučování NE?

• Když je tvoje téma spíš na mentoring.

Jak to poznáš? jednoduše. Pokud je tvé téma něco, kde ti pomůžou spíš lepší znalosti, než dovednosti nebo postoje, běž se učit od někoho, kdo tvé téma ovládá líp než ty a umí ti patřičné znalosti předat. Pokud se potřebuješ naučit španělštinu, běž za lektorem španělštiny.

ALE! pokud se potřebuješ naučit, jak sama sebe namotivovat učit se španělštinu, a jak si učení španělštiny začlenit do běžného života, běž za koučem. Nikdo totiž na tvůj život není větší odborník než ty sama. Kouč to ví a respektuje to.

• Když je tvoje téma spíš na terapii.

Jak to poznáš? No, trochu hůř. Hranice bývá hodně tenká. Pokud si nejsi jistá, a táhne tě to ke koučovi, neboj se ho vyhledat. On už si to pohlídá a v případě, že usoudí, že koučování je v tvém případě nevhodná metoda, doporučí ti někoho, kdo umí trochu něco jiného, a pomůže ti víc a líp.

Obecně vzato kouč patrně nebude ochoten hrabat se s tebou v minulosti. Koučování hledá zdroje v přítomnosti a míří do budoucnosti. Minulosti se kouč dotýká letmo a opatrně, jen když má pocit, že je to k něčemu dobrý vzhledem k dosahování tvého cíle. A ono obvykle není.

• Když se ti nechce makat a nejradši bys dostala hotové odpovědi.

Jak to poznáš? Pokud čekáš, že ti kouč bude v čemkoliv konkrétním radit, pak nehledáš kouče, ale mentora. Nebo kamarádku u kafe. Kouč není ani jedno.

Kdy somatického kouče ANO?

Ve všech ostatních výše nepopsaných případech. Typicky:

• máš životní dilema
• cítíš se zaseknutá a nevíš, kudy dál
• hledáš své životní směřování
• chceš pomoct se vztahem
• chceš se zlepšovat v práci
• chceš do života víc harmonie a rovnováhy
• chceš se dál zlepšovat v něčem, v čem už jsi do teď dosáhla výborných výsledků a posouvat se výš a dál je stále těžší
• chceš si udělat pořádek sama v sobě a najít vhodné téma, v kterém se chceš rozvíjet a na které se chceš soustředit
• chceš si srovnat priority
• chceš zlepšit work-life balance
• … a mnoho dalšího

Podle čeho si vybírat kouče?

Já osobně bych šla po rozumném koktejlu dvou ingrediencí:

• osobní sympatie
• rozumně doložitelná odbornost/praxe/výsledky

Okořenila bych to proměnnou peněz, tedy toho,

• kolik do své práce s koučem chci a můžu investovat.

Kdybych se stále ještě nemohla rozhodnout,

• koukala bych se, v čem je kouč zajímavý, speciální, a jestli mi to celé „sedí“.

Osobní sympatie.

Pevná jako skála. Jemná jako písek, který se z ní drolí. Podporující a pečující, ale zároveň motivující. Nevěříš?

To je vcelku jednoduché a nezjistíš to jinak než tím, že to prostě zkusíš. Docela dost může napovědět sebeprezentace a fotky. Já bych třeba nešla do spolupráce s koučem bez webových stránek. Ale nemám pro to racionální důvod. Prostě si chci toho člověka a to, jak pracuje, v klidu prohlédnout.

Rozumně doložitelná odbornost/praxe/výsledky.

To je už trochu oříšek. Já osobně bych jako první třídící kritérium vzala certifikaci ICF (International coaching federation). Bohužel certifikace jsou celkem složité a prase aby se v tom vyznalo.

Namátkou ti například důvěrně sdělím, že je rozdíl mezi tím, jestli má kouč kvalifikaci z akreditovaného výcviku (znamená to, že ICF (International coaching federation) ručí za kvalitu výcviku, nikoli za kvalitu práce konkrétního kouče), nebo jestli je to kouč přímo s certifikací ICF (to znamená, že ICF ručí za kvalitu práce tohoto konkrétního kouče). První varianta je vlastně jen jedna z podmínek druhé varianty. Takže teoreticky kouč s certifikací ICF je „víc oštemplovaný“ než kouč s akreditovaným kurzem. Říkám TEORETICKY.

V praxi pochopitelně nevěřím, že „papír“ dělá dobrého kouče. Kdybych si já hledala kouče, omezila bych se na to, že bych věnovala pozornost tomu, u koho se ten člověk učil a trochu prozkoumala, co je to zač.

Praxe a výsledky se dokládají nejlépe referencemi. Nicméně věřím, že méně zkušeností a referencí nutně neznamená horšího kouče.

Vůbec nejlepší by pro mě samozřejmě bylo osobní doporučení ze zkušenosti známého nebo kamaráda, o jehož úsudku mám valné mínění. To je jasné.

Hodinová sazba

Se zkušenostmi kouče a množstvím referencí obvykle dost souvisí i jeho hodinová sazba. Takže i když na reference a zkušenosti dáš a chceš je, patrně budeš hledat rozumný kompromis vyhovující tvým požadavkům a zároveň stavu tvého konta.

Pokud jsi dočetla až sem, a vůbec netušíš, jak si ceny koučování u nás stojí, věz, že sazba koučů se pohybuje v celkem širokém rozpětí od několika set až po několik tisíců Kč za hodinu.

Tak tohle mě dostalo. Chtěla jsem ilustrační fotku kombinující ženu a peníze. Chtěla jsem v tom dobré emoce (lásku, vděčnost, radost) a nechtěla jsem, aby ta žena byla znázorněna jako podnikatelka v kostýmku. Tenhle výběr fotky mi dal nejvíc zabrat, a stejně to dopadlo na Emu. Vede mě to k zamyšlení, jak to teda s těmi ženami a penězi u nás ve společnosti máme??

Jedinečnost

Koučů je u nás fakt milion. A toto odvětví stále vzkvétá. V pořádku, ale podle čeho si teda vybrat?

Každý kouč je jedinečný.

Třeba já považuju za celkem ojedinělou svou somatickou specializaci v kombinaci s backgroundem zážitkové pedagogiky. Sedí ti tohle akční prožitkové pojetí? Můžeš se samozřejmě porozhlédnout po jiných somatických koučích. Ale jednak nás není úplně moc, a jednak já jsem ti navíc tak nějak sympatická… takže je jasno, no ne? (Kromě toho ti určitě sedí můj smysl pro humor :-D.)

Na co si dej při výběru kouče pozor

• Koučování je dlouhodobý proces. Pokud ti někdo slibuje transformační výsledky za hodinu, utíkej pryč.
• Koučování NENÍ ani trochu „ezo-vego“. Nic proti magickým, energetickým a jiným technikám, ale pak už se nejedná o koučování. Pokud ti to někdo tvrdí, asi bych se ho ptala, jak to teda myslí.
• Kouč NERADÍ. Nikdy. Pokud se kouč tváří, že ví, co je pro tebe nejlepší, uteč. Uteč rychle a daleko. Protože to už je pak jen slepičí krůček k manipulaci.

A stojí to vůbec za to?

Hm, a co myslíš ty?

…