2023: Vděčnost, splněné sny a vylepšováky

Rok 2023 byl fakt spoko rok.

Jsem vděčná. Děkuji.

Děkuji svému úžasnému manželovi, kterého stále miluju, a který se nikdy nevzdává. A především který mě stále podporuje (ačkoli je to někdy k nevíře). S kterým stále hledáme cesty, jak naše životy žít a mít z nich a v nich radost.

Ve Vatikánu.

Děkuji své úžasné dceři, která je čím dál víc parťák, a s kterou je můj život úplně jinačí, než by byl bez ní. Díky Šárce nemusím složitě hledat smysl. Ona je můj smysl, a všechny ostatní smysly se nabalují na konstantu její existence v mém životě. Na jednu stranu náročné a nesvobodné, na druhou stranu plné výzev (v dobrém i v horším), na třetí stranu tak moc plné lásky, že to snad ani není možné. Ona je moje mantinely a za to moc děkuju.

Jsem vděčná za to, že se letos rozlezla po skalách, baví ji to, a sama slaňuje! Jsem na ni pyšná.

Náš společný road trip v Chorvatsku byl jeden z nejkrásnějších zážitků matka&dcera ever. Prostě jsem sbalila svoje šestileté dítě a odjely jsme v říjnu na 5 dní do Chorvatska. Dost na punk. Dvě noci ve stanu, stálo nás to dohromady se vším všudy 5000 Kč. Zaujalo? Povídám o tom tady.

V Chorvatsku.

Děkuji svému tělu za to, že po letech těhotenství, zranění, chronické bolesti, omezení a zoufalství jsme se konečně domluvili na slušném kompromisu. Já se o něj snažím opravdu dobře starat a ono se snaží opravdu dobře fungovat. Cvičím, protahuju, lehknu a lépe a lépe jím. Spím a odpočívám. Má to rezervy, ale zlepšuju se. Zejména se chci pochválit za ranní cvičení. Zdaleka necvičím každý den, ale myslím, že ve výsledku to určitě bude přes 75%. Vnímám to jako velkou krásnou dohodu sama se sebou. A funguje to.

Děkuji svým spřízněným duším a přátelům. Rodičům, bráchovi a dalším blízkým lidem, za to, že na to nejsem sama. Nezvládnu vás vyjmenovat všechny, myslí, že pokud toto čtete, tak víte, že je to o vás. Speciální místo v mém životě mají především kamarádi Honza a Tom.

Prostor pro klientky

Děkuji svým klientkám na poli seberozvoje a vylepšování životů – získávání rovnováhy, smyslu a radosti, řešení problémů a krizí, ladění toho, co ve vašich životech funguje. Díky vám všem, které mám (nebo jsem měla) tu čest koučovat. Vám všem, které jste se se mnou vydaly na doprovázenou pouť objevovat cesty ke svým záměrům. Vám všem, které jste prošly některou z mých výzev, minikurzů, nebo adventním kalendářem. Díky vám má moje práce smysl.

Díky i pokud jen odebíráte (a čtete) moje asiměsíčníky Koučovací gaučovníky (k odběru dole na stránce zde) nebo jste u mě ve skupině Blíž k sobě: putování krajinou vnitřní i vnější.

Děkuju Martině Godarové a Ingrid Dach za to, že se mnou vyrazily na první ročník výletu do Malého Tibetu. Funguje to a je to jedna z věcí, které letos chystám znovu. O cestě do Malého Tibetu i o Ingrid Dach bude ještě řeč dále.

V Malém Tibetu, sedlo Khardung La. S Inkou a Martinou.

Děkuju Lanovému centru PROUD Olomouc, teambuildingovým agenturám Give me 5, Diamantina Training, Outdoor Solutions a ProAkce. Plus mínus tyhle společnosti a lidé v nich mi umožnili dobíjet se s klienty offline „na place“ a zúročovat svoje zkušenosti z outdoorových a zážitkově pedagogických kurzů. Práce s klienty a s týmy v zážitkových (sebe)rozvojových programech je jedna z mých multipotenciálních lásek a géniů, kterou jsem v minulých letech opomíjela, ale kterou hodně chci dělat dál.

Vedu adapťák v Lanovém centru PROUD Olomouc.

Speciální dík všem, s kterými jsem měla za poslední rok tu čest lézt, ať už na skalách nebo na umělé stěně. Tomovi Kadlecovi za to, že jsem si u něj na jaře mohla udělat licenci instruktorky lezení na skalách i umělé stěně. Byl to můj sen, který jsem si hýčkala pěkně dlouho! Mým lezeckým klientkám, Pavle Hájkové za parádní výlez na Rabštejně. Mým lezeckým kamarádům, zejména Ondrovi Poláčkovi. A taky kamarádům z našeho Horolezeckého oddílu Železný Brod. Hlavně Lucce a Martinovi Smolovým, kteří mě v roce 23 už po druhé přibrali na svůj letní lezecký tábor jako instruktorku. Týden se starám o děcka, všichni lezeme jako draci a máme z toho radost. Včetně mojí Šárky. Prostě sen.

Trénink v rámci kurzu na instruktorskou licenci.

První lezení s klientkou. Na vrcholu na Velkém Rabštejnu, cesta tuším na Květinu, ale krk bych za to nedala.

Zažij lezení!

U lezení asi zůstanu ještě jeden odstavec (nebo možná dva), neb v třiadvacítkovém roce tvořilo velkou část mé spokojenosti, a hodlám na něm, v něm a při něm dále pracovat. Velmi mě naplňuje zpřístupňovat zážitek z lezení začátečníkům, skoro začátečníkům a věčným začátečníkům. K Vánocům jsem si dala dárek – založila jsem fan page Zažij lezení, kterou krmím lezeckými věcmi, fotkami, příběhy, inspiracemi. Jednoduchá webovka s nabídkou lezení se mnou bude následovat.

Abych mohla lézt s vámi, začátečníky, hodí se mi k tomu posouvat své lezení dál, ani ne tak ve výkonech jako v zážitcích. Což se mi podařilo letos v létě, kdy jsem vylezla dvě seriózní vícedélky v Rakousku na Hohe Wandu, což byl můj další splněný sen. Odškrtnuto, posunuto.

Ve stěně Hohe Wandu.

Malý Tibet

Když jsme u těch splněných snů, slíbila jsem, že se ještě zmíním o cestách do Malého Tibetu. V roce 23 jsem navštívila tuto buddhistickou oblast v severní Indii po páté, a vůbec poprvé jsem ji mohla dvěma klientkám ukázat. Moc mě bavilo umožňovat jim zažít Malý Tibet a starat se o ně. Platí tady podobný princip jako u lezení. Cesta byla koncipována jako nenáročná „poznávačka“. Poznávaly jsme jak Malý Tibet, tak samy sebe. Vůbec k tomu nepotřebujeme velké treky a lezení na hory – cestovek, které vás vezmou do této oblasti na trek je dost a dost. Se mnou to jde na lehko, bez fyzičky a bez touhy šplhat se na těžko po horách.

Dojmy o cestě do Malého Tibetu si můžete přečíst třeba v článku Ingrid Dach o jejím roce 2023. Nebo se můžete kouknout na rozhovor s Inkou a s Martinou, který jsme natočily měsíc po návratu.

Jsem vděčná za to, že jsem Inku mohla osobně poznat a zejména za veškeré navázané spolupráce. Od léta Inku koučuju a ona mě mentoruje a je to oboje hodně boží, funkční a užitečné. Inko, díky za to, kdo jsi a co děláš!

S Inkou na střeše kláštera v Thikse. Malý Tibet.

Casablanca

Z vděčnosti a děkování jsem, koukám, plynule přešla ke splněným snům, tak tady mám jeden další. Byla jsem hostem Pavla Sladkého v cestovateslském podcastu Rádia Wawe Casablanca. Ještě nedávno bych si myslela, že taková celebrita rozhodně nejsem, aby mě chtěl někdo poslouchat :-D. Na rozhovor se mi sešlo spousta pozitivních reakcí, tak asi dobré.

Nahrávání podcastu Casablanca v budově Rozhlasu v Praze.

Vylepšováky

Vděčnost a radost rozhodně převažují, ale měla bych i pár vylepšováků, které se už nestihly stát v roce 23 a jsou na programu v roce 24.

Vylepšovák číslo 1: Nějak bych potřebovala udělat, abych se cítila za svou práci adekvátně zaplacená. Dělám toho milion, s krásnými výsledky a zpětnými vazbami, ale pocit hojnosti nikde. Zlepšit, prosím!

Vylepšovák číslo 2: Vytvořit a prožít boží kampaň na boží online kurz.

Vylepšovák číslo 3: Víc lézt. Jakkoliv, kdekoliv, s kýmkoliv.

Vylepšovák číslo 4: Ještě o kousek zlehknout. Working on it.

Všechny vylepšováky bych prosila zařadit do již fungujících stavů a vztahů. Zejména zdraví prosím udržet případně zlepšit.

Co se nevešlo

Dost krásných věcí, které se během roku 23 stalo, se mi do textu ani nevešlo. S mým skvělým mužem jsme navštívili Maribor a můj milovaný Řím. O prázdninách jsme běhali orienťák ve švýcarských Alpách. Na podzim jsme dvakrát lezli v Tatrách. Na spaní na peci na chatě Pod Rysmi asi nikdy nezapomenu.

Ráno na peci ve Slobodném Královstvu Rysy. Tatry.

S mými kamarády jsme zažili skvělé Velikonoce, Silvestr a taky týden v létě. Spluli jsme Ploučnici, Úpu a kus Moravy, všechno i se Šárkou. Zúčastnila jsem se výběrového řízení na průvodce CK Kudrna a jsem na sebe velmi pyšná, že jsem to přežila.

Se Šárkou vůbec neúpíme na Úpě.

Online podzim

Celý podzim běžela ode mě pro vás série online výzev zdarma a návazných webinářů na (sebe)rozvojová témata, která jste si před tím odhlasovali u mě ve skupině Blíž k sobě: putování krajinou vnitřní i vnější:

Seberozvoj na cestách (červenec), Práce se záměrem vs. toxicita očekávání (srpen), Změny a jak na ně, aby vám energii dávaly a ne braly (září), Užitečná rutina vs. ubíjející stereotyp (říjen), Kde stále brát životní energii (listopad). Byl to dost intenzivní mazec a soudě podle toho, že se moje skupina ztrojnásobila, asi vás to bavilo.

Vysílání z výzev je k nalezení ve skupině nebo u mě na You Tube.

Začínám psát knihu. Vyzrála jsem na sebe tak, že jsem prvních 24 příběhů napsala v rámci adventního kalendáře Seberozvojové příběhy z Malého Tibetu. Vydání plánuju na jaro 2025 (optimisticky), podzim 2025 (realisticky). Pojď se těšit se mnou!

Byl to dobrý rok. Děkuji. Jsem vděčná.

Ráda vám pomůžu v tom, abyste prožívali v životě radost a spokojenost. Napište mi!