Co když mám rozbité osobní hranice? (Aneb „ten příspěvek s tchýní :-D)

Vzácnější druh, možná trochu v ohrožení, je tchýně podporující.

Je to žena, která je vděčná za to, že si její syn našel ženu, s kterou tvoří společný život. I když to někdy není růžové, i když by pro něj možná chtěla lepší/hezčí/bohatší princeznu, a i když bolí, že ona už není ta první v jeho životě. Ke své snaše je buď tolerantní, nebo dokonce i nápomocná.

Ten druhý druh je ten, který znáš z různých vtipů.

Megera, devítihlavá saň, s kterou nedokážeš vyjít ani přes všechny své snahy. Těžko říct, odkud se tenhle typ bere. Ale existuje překvapivě často a překvapivě intenzivně – jinak by se o tchýních nevyprávěly vtipy. Možná tušíš, že ani ona to s tebou nemá lehké, ale to vašemu vztahu a praktické koexistenci moc nepomáhá.

Dana ke své smůle získala v balíčku 2v1 společně se svým manželem ten druhý typ.

Dana za mnou na koučování přišla ve stavu totální nespokojenosti se svým životem. Ne, že by to souviselo s tchýní. Tedy, trochu jo, ale ne jenom. Tchýně spíš představovala takový symbol… symbol rozbitých osobních hranic. To Dana v tu chvíli samozřejmě ještě nevěděla.

Dana se chystala po mateřské do práce a, jako spousta z nás v této situaci, chtěla tuto změnu využít k přetvoření své reality k o kousek lepšímu stavu.

Když mě oslovila ke koučovací spolupráci, ani netušila, co by taková změna měla přesně znamenat.

Cítila se nervózní, neklidná, vystresovaná z péče o děti a o domácnost, a teď k tomu ta tíha odpovědnosti za to, že k tomu přihodí ještě práci na plný úvazek. Není divu, že začala špatně spát, doma byla nervózní a na děti a manžela protivná.

Postupně si se mnou třídila myšlenky a dokázala formulovat to, co jí leželo schované někde vzadu v hlavě, a co se vůbec neodvážila vytáhnout.

Že by třeba svůj příjem po mateřské mohla nakombinovat z práce na částečný úvazek… a že… že by třeba mohla zkusit dělat programy masáží pro děti. Což je její velký SEN.

Zjistit, co chceš, a ujistit se, že to chceš dost, je polovina práce. Možná větší polovina. (Kolik lidí, co to tu čte, mi automaticky odpoví, že větší polovina neexistuje, mrk mrk?)

Pustily jsme se do akčních kroků a Dana dělala pokroky. Efektivně přetvářela a vylepšovala to, jak to má v životě zařízené. Začala se na dobu, kdy jí skončí mateřská, opravdu těšit, o programy masáží byl zájem, v práci jí umožnili poloviční úvazek.

A pak jednou na koučovací setkání přišla úplně rozbitá. Že to nemá cenu, že ji nikdo nepodporuje, že jí manžel řekl, že je to blbost, a že se strašně pohádala s tchýní. A že má tchýně pravdu, že nebude svou pozornost dávat do svého podnikání, protože se přece musí starat o rodinu, vařit manželovi a dělat svačiny pro děti, a že rozhodně NEMŮŽE to všechno zvládnout dohromady s dvěma pracemi – a že končí naši spolupráci.

Kdybychom na sebe nekoukaly přes webkameru, asi bych vstala a něčím praštila.

Tolik práce jsme udělaly, a teď tohle.

Vzala jsem Danu na výlet. Na výlet do její zahrady života, kde jsme zkoumaly nejen to, jak vypadá zahrada samotná, ale hlavně to, jaký vede kolem zahrady plot.

Dana se ponořila do vize. Už neplakala, popisovala svou růžovou zahradu plnou květin, ptáků a slunce. A kolem té zahrady stála pobořená a zničená… šedá betonová zeď.

Dana mi nevěřícně popisovala, jak je ta zeď jednak ošklivá, a taky úplně nefunkční. Jak se pořád snaží ji opravovat, aby byla pevná a nepřekonatelná.

Jak opraví jednu díru a mezi tím ten hnusný zvětralý beton někdo rozbourá na dvou dalších místech.

Nechala jsem Danu ve vizi dlouho, skoro celé sezení. Prohlédly jsme každý detail. Popisovala ten rozbořený šedivý plesnivý beton kolem své krásné zahrady ze všech úhlů pohledu.

Na konci sezení na mě Dana nevěřícně koukala a vyděšeně, ale přes to už motivovaně a odhodlaně, povídá:

Rozbořený beton jsme postupně vyměnily za udržovaný živý plot, přes který se dostal jen ten, koho tam Dana sama pustila.

Jasně, že to nebylo za jedno sezení. Každá oprava ve vizi se propsala do reality, kde bylo potřeba ji prakticky integrovat, opečovat.

Až jednou přišla Dana na sezení, a řekla mi, že měla dlouhý rozhovor s tchýní. A že jí tchýně chce pomoct rozjet dětské masáže.

Dnes Dana na půl úvazku pracuje a ve zbytku času se stará o rodinu a učí děti laskavému doteku ve svých programech.

Už (nebo možná teď zrovna) v aktivní koučovací spolupráci nejsme, ale jsme v kontaktu.

Jestli se ten příběh stal? Jo. Skoro úplně. Jako stylisticky jsem mu trochu přidala, ale jádro se fakt stalo. Zažila jsem to víckrát, i u dalších klientek.

Třeba se Dana (jejíž jméno pochopitelně není Dana) pozná.

Techniku se zahradou jsem od té doby použila mnohokrát, patří mezi mé nejoblíbenější. Miluju procházet se s klientkami jejich zahradami a opravovat jejich ploty.

Protože téma osobních hranic v sobě máme nějakým způsobem všechny a obvykle se k němu v koučovací spolupráci dřív nebo později dostaneme.

A co ty? Jaký plot máš kolem své zahrady života ty? Funguje ti? Napiš mi, třeba do e-mailu linda@lindahorcickova.cz nebo na messenger!