(a vzácně i poutníku).
Pojď se mnou na doprovázenou pouť. Zvu tě. A těším se na setkání.
🍀Řešení tvé situace nebo konkrétní vhled a další kroky, jak situaci vyřešit.
🍀Zážitek bezpodmínečné podpory, pocit, že v tom nejsi sama.
🍀Zážitek krásného a užitečného dne v přírodě, který jsi darovala sama sobě.
Ty.
Podpora.
Krajina.
Jdeš krajinou za svým záměrem.
I když někdy pláčeš, jsi šťastná.
Jsem tam s tebou.
Kouzlo doprovázených poutí a toho, že fakt fungujou, tkví v kombinaci několika proměnných.
🍀V pohybu – chůzi. Když jdeš, tvoje mysl a duše prochází zcela jinými podněty, než když sedíš a nehýbeš se. Jiné podněty způsobují jiné reakce, vyvolávají nové myšlenky a úhly pohledu. Nová řešení.
🍀V kulisách přírody a synchronicitách, které příroda nabízí. Spousta podnětů, jiné podněty. Krajina kolem tebe nahrává tvé intuici, která ti začne dávat zřetelnější signály, které lépe rozeznáš.
🍀V čase, kterého je dost luxusní dotace. V porovnání třeba s hodinovým sezením u kouče. Jeden den ti kromě mluvení dovoluje i mlčet. V mlčení je velká síla, obzvlášť, když přichází po intenzivním sdílení. K velkým AHA momentům často dochází ve fázi mlčení.
🍀V přítomnosti tvého průvodce. Všechno předchozí funguje samo o sobě – takhle to vypadá, když se jdeš třeba na den projít sama. Co dělá z poutě doprovázenou pouť?
Přítomnost průvodce, průvodkyně. Moje přítomnost. Efekt poutě se přítomností průvodce posune do zcela jiných dimenzí.
K čemu že tam jsem? Co přesně dělám? Držím bezpečný prostor, venku i uvnitř. Někdy s tebou mluvím, někdy s tebou mlčím. Hledám pro tebe synchronicity v krajině. Někdy trochu koučuju, někdy vytáhnu různé somatické techniky a ptáme se na tvé téma těla. Držím linku tvého záměru, nenechám tě rozpliznout a ztratit se v procesu. Taky tam s tebou prostě lidsky jsem, naslouchám, zrcadlím a nabízím. Jsem tam po celou dobu zcela pro tebe.
Stačí, když platí aspoň jedna nebo dvě z následujících KDYŽ.
Když
chodíš ráda do přírody.
dobře se ti na procházce v přírodě přemýšlí.
chceš si dopřát luxusní aktivní odpočinek jen pro sebe.
chceš zažít bezpečí a podporu prostoru mezi průvodkyní (mnou) a poutnicí (tebou).
se chystáš vykročit do změny a chceš pořádné nakopnutí do začátku.
si chceš utřídit myšlenky.
chceš získat nové náhledy.
si chceš na fyzické úrovni potvrdit, že kráčíš správným směrem.
chceš prostě vykročit a dojít za tvým záměrem.
jsem ti sympatická a chceš se mnou jít na vejlet.
V praxi je to úplně jednoduchý proces. V domluvenou hodinu se někde sejdeme, putujeme, a k večeru se zase rozejdeme. Pokud bys teda nechtěla jít na dva dny s přespáním, to je zase zcela jiná liga.
Já vím, že je to celý jeden den času (aspoň). Je to den, kdy nejsi v práci. Nejsi s rodinou. Neděláš žádné jiné věci, kterým by ses ve svém dni mohla věnovat. Den na doprovázené pouti je vzácný. Nejvzácnější. Je to jeden z nejefektivnějších způsobů, jak věnovat den sama sobě.
Měj se dost ráda na to, abys to udělala.
Tady si můžeš pročíst víc o doprovázených poutích tak, jak je chápu a chodím já. Přihlas se přes formulář na stránce, nebo si rovnou zarezervuj termín nezávazného objevitelského rozhovoru zdarma, kde probereme cokoliv dalšího tě zajímá. Nebo mi napiš na linda@lindahorcickova.cz.
Možná už jsi nalákaná. Možná zvažuješ, že bys fakt vyrazila. A teď ona kruciální otázka…
Kolik to stojí?
Doprovázená pouť nemá pevnou cenu. Protože chci, aby tenhle luxus byl dostupný všem. Protože každá pouť je jiná. Protože já poutě miluju. Protože to tak prostě cítím. Konečná cena za tvou pouť se skládá z následujícího:
1. Moje náklady na cestu do domluveného místa poutě a zpět. Tuto částku domluvíme a odsouhlasíme předem. Jak počítám cestovné?
2. Odměna za můj čas. Vycházím z předpokladu, že můj čas je stejně hodnotný, jako tvůj. Proto se tato částka rovná částce, kterou si vyděláš ty za den (hrubého – taky musím danit…).
3. Hodnota, kterou pro tebe pouť měla. Vyjádři hodnotu, kterou pro tebe pouť měla, v Korunách českých, a tuto částku přičti k předchozím dvěma. Cokoliv od 0 (cítíš, že pouť ti nic nedala) po 1 000 000 000 je v pořádku :-).
Fakturu ti vystavím po pouti na konkrétní sumu.
Myslím tím v roli průvodkyně.
Představ si mě, několik let nazpět, jedu. Řídím naši Octávku, jedu okrskama, a mířím na místo setkání s historicky první poutnicí, klientkou mé doprovázené pouti. Teda její doprovázené pouti, že jo. Jedu patřičně připravená, s velkou pokorou, ale stejně jsem trochu nervózní.
První klientka! První klientská doprovázená pouť! Velká věc!
Myslím, že právě na této cestě vznikla moje „svatá trojice“. Kterou používám do teď, před každým koučováním, každým webinářem, a rozhodně před každou doprovázenou poutí.
Vždycky se soustředím na člověka, s kterým se mám setkat. Přeju si pro něj to nejlepší, ať získá přesně to, co potřebuje. A koncentruju se na to, abych já k tomu přispěla nejlépe, jak dovedu. A pak si NAPÍŠU (jo, znova a znova, psala jsem to už tisíckrát a vždycky to má sílu) následující tři věci:
No a jak tak kočíruju svůj vůz směrem k místu setkání a furt dokola si zvnitřňuju svou „svatou trojici“, tak jak jsem nervózní, nemůžu si za nic na světě vzpomenout na to slovo DŮVĚRA. Ještě jsem to neměla tak zažité, ale věděla jsem, že to je to slovo, na které si POTŘEBUJU vzpomenout, a ono zapadlo někam do hlubin nervozity a ne a ne přijít ke mně na povrch. Bylo to k zbláznění. Měla jsem pocit, že jsem tím ztratila půdu pod nohama. Blížila jsme se k místu, kde jsme se měly setkat s Bárou, a mě po okrajích jímala panika.
A pak se to stalo. Vesmír.
Představ si, že projíždím vesnicí. Horní Dolní, pět baráků a nic. Tedy, ne nic. Potraviny. Takový ten vesnický konzum. Ale tenhle krám neměl nápis Konzum, ani Jednota, ani Potraviny. Přes celý barák visela obrovská modrá cedule TRUST.
V tu chvíli jsem věděla, že jsem tu správě. Vesmír mi jasně posílal podporu, a to jsem ještě nedojela ani na místo setkání.
První doprovázená pouť byla krásná, užitečná a nezapomenutelná. Díky, díky.
Byla jsem už fakt unavená a trochu naštvaná z množství práce, kterou jsem v domácnosti s dětmi zavalená… Pouť s Lindou mi splnila důležité přání. A já z ní odešla mnohem spokojenější. Takže celá rodina je teď spokojenější. Jsem moc ráda, že jsem si doprovázenou pouť mohla dopřát. Hodně mi pomohlo i to, že jsem prostě mohla někomu říct, co mne trápí. I tím se můj záměr pěkně vyjasnil. Fyzický pohyb ho rozproudil a chůzí jsem si záměr ukotvila v těle. Viděla jsem, jak se cítím, a co se ve mně vlastně děje… nikdo mne nerušil a Linda mi pomáhala si to v sobě vyjasnit. Jako bych tam byla sama, ale bezpečně a se směrovkami před očima. Našla jsem, co jsem hledala, včetně síly a ochoty to změnit. (A během týdne už změny realizuji.) Děkuji za doprovod.
„Na doprovázenou pouť s Lindou jsem se moc těšila. Informace o možnosti doprovázené pouti mi přišla do mailu v tom nejlepším okamžiku, jako by Linda věděla, co právě potřebuji. Synchronicita? 🙂 Žádné pochybnosti jsem neměla. Lindu znám z Tajemství mikrodobrodružství a už před časem jsem uvažovala o tom, že bych se na takovou pouť někdy dala. Přihlásila jsem se tedy nyní a věřila jsem, že si z pouti určitě nějaké poznání odnesu. Myslela jsem, že to bude zajímavé, ale nemyslela jsem, že to pro mě bude tak důležité a přínosné, jak se nakonec ukázalo. S ohledem na aktuální situaci jsem zformulovala záměr, vybrala trasu a pak už nechala věci plynout. A ukázalo se, že to funguje.
On už jen výlet v přírodě s Lindou by byl sám o sobě moc příjemnou záležitostí. Ale tím, že šlo o doprovázenou pouť se záměrem, to mělo mnohem hlubší přínos. Fakt to funguje. Odnesla jsem si poznání, které jsem potřebovala. Díky procesu a Lindě. A navíc jsem si odnesla i další podněty, které pořád ještě „pracují“. Doprovázenou pouť s Lindou bych určitě doporučila každému, kdo si potřebuje v životě něco ujasnit, nebo kdo má pocit, že se pořád plácá v nějaké neřešitelné situaci a potřebuje impulz. Nebo jen tak – pro získání většího nadhledu. A z vlastní zkušenosti potvrzuji, že je dobré mít záměr, ale ne konkrétní očekávání, jak se záměr naplní. Sama jsem byla překvapena, přes kolik myšlenkových a pocitových „kotrmelců“ jsem v průběhu pouti i následného „doznívání“ prošla.“
O pouti jsem uvažovala delší dobu. Věděla jsem jen o průvodcích (mužích), které jsem příliš neznala a do toho se mi moc nechtělo. Když jsme se díky kurzu Mikrodobrodružství seznámila s Lindou, byla jsem nadšená. Průvodkyně, sympatická žena. Získala si moji důvěru. Šla jsem do toho. Byl to úžasný den! Pouť byla dalším krokem na mé cestě k uvědomění toho, kdo jsem. Bylo to bezpečné, svobodné. Zárověň se Linda chopila kormidla, když jsem se vzdalovala svému záměru. Cesta měla jasný cíl – můj záměr. Na toulky lesem chodím celkem často, ale chození s průvodcem, je úplně jiná kategorie. Pohled někoho z venčí, kdo tě přijímá takovou jaká jsi, nabízí možnosti a prostě je s tebou, byl pro mě velmi užitečný.)
Tady si můžeš pročíst víc o doprovázených poutích tak, jak je chápu a chodím já. Přihlas se přes formulář na stránce, nebo si rovnou zarezervuj termín nezávazného objevitelského rozhovoru zdarma, kde probereme cokoliv dalšího tě zajímá. Nebo mi napiš na linda@lindahorcickova.cz.