Prvního první

Přijít prvního první pokřtěná předsevzetím provokuje. Pokaňhané předsevzetí pošle pitomce pod peřinu. Proboha, proč po páté padlo?

Na tuto otázku se pokusím odpověď v následujícím textu.

Z novoroční procházky 1.1.2023. Po cestě na rozhlednu Haniperk na Svobodné hoře.

To je ale provokace!

Jednou za 12 měsíců si starý kalendářní rok dovolí skončit a nový kalendářní rok si dovolí začít.

A my, lidé, jejichž předkové tento kalendář začali používat, se s tím musíme nějak porvat.

Juliánský, respektive s mírnou úpravou Gregoriánský kalendář používá lidstvo už přes 2000 let.

Jde vůbec ignorovat něco, co funguje už tak dlouho?

Věříš na energii nového začátku?

Stejně jako loni, spustila jsem akci na podporu nových záměrů. Na koučovací spolupráce zahájené do 16.1. 2023 nabízím 23% z ceny balíčků dolů.

Dvě klientky už toho využily.

Z druhé strany se mi ale scházejí (zejména na sociálních sítích) negativní reakce. Ne na tu slevu. Ale na to, že akcentuji energii nového začátku na začátku nového kalendářního roku.

Nepřestává „vás“ fascinovat, že si někdo ještě novoroční předsevzetí dává. Ignorujete oslavu příchodu nového roku, případně odsuzujete oslavu Silvestra jako „duchovně totálně vyprázdněnou záležitost.“. Případně tvrdíte, „že ta energie vůbec teď není nastavena na nový začátky, dobíhá energie loňského roku minimálně do půlky ledna, spíš naopak a právě proto to většina lidí nedává“. Tvl na tohle už se fakt nedá říct nic jiného než kdo chce kam, pomozme mu tam. Já bych teda nechtěla, abych měla ještě do půlky ledna energii, jakou jsem měla v prosinci :-D.

Mně to teda přijde dost hustý.

A dost škoda.

Proč?

Celospolečenská energie

Víte, já jsem vystudovaný sociolog. Od vysoké jsem sociologickou teorii neviděla, ale pamatuju si mnohé o funkci zvyků a kulturních rituálů. Zjednodušeně řečeno, drží společnost pohromadě. Myslím, že jsme se o rituálech a zvycích bavili i v předmětu kulturní antropologie.

Jedna věc je způsob, jakým se u nás Silvestr a příchod nového roku slaví. t Ale to, že se vůbec slaví, vytváří podle mě celospolečenský odér nového začátku. Nových příležitostí. V tomto sociologickém smyslu je úplně jedno, že „navíc novej rok astrologicky začíná až 22. ledna, energeticky v souladu s přírodou až na jaře…“ (opět argument ze sociálních sítí). Souhlasím s tím, že začátek v přírodním smyslu je jaro… ale společensky tam žádný jednotný uznávaný milník momentálně není.

Jistě si nemyslím, že změna číslovky v datu sama o sobě něco změní. O to nejde. To bychom mohli stejně dobře ignorovat narozeniny. A vlastně i svátky. Všechno z toho jsou jen specifické dny, o kterých panuje shoda v celé společnosti.

Narozeniny a jmeniny nemají tak velkou celospolečenskou energii, protože je slavíme lokálně. Znamenají něco pro nás a naše nejbližší. Ale 1.1. vnímáme všichni.

O opíjení se a ohňostrojích si můžete myslet co chcete. O zvyku být (s přáteli) vzhůru až do půlnoci a přiťuknout si šampaňským si taky můžete myslet, co chcete. Můžete nový rok přivítat po svém, svým osobním rituálem, o samotě, v přírodě. Nebo ho můžete ignorovat úplně a přivítat ho z postele v osm ráno. Všechny tyto varianty mají jedno společné. Všichni to víme. Že přichází nový letopočet. Všichni to vnímáme. A všichni k tomu musíme zaujmout nějaký postoj. I když máte pocit, že oslavy příchodu nového roku ignorujete, vězte, že nezaujetí postoje je taky postoj. Zkrátka nejde se tomu vyhnout.

Zdroj: Pixabay nck_gsl

Co si v tom najdete vy?

Správně. Co si z toho kdo z nás vezme, k čemu tuto energii nového začátku, která je ve vzduchu, využije, je na každém z nás. Můžete to ignorovat, může vás to štvát – a nebo to můžete pustit a nechat se nakopnou, podpořit.

Kromě toho, že oslava nového roku je celospolečenský jev, je tu ještě jedna praktická záležitost, která nás katapultuje do nových šancí a motivací. Druhá polovina prosince je totiž dost divná. Nestandardní. Jiná. Věnujeme čas jiným záležitostem než běžně. Vánoce a svátky, završené Silvestrem a Novým rokem, nás na poměrně dlouhou dobu vytrhují z celoroční každodennosti. Pečeme cukroví, tvoříme vánoční atmosféru vymýšlíme dárky, setkáváme se s rodinou a nejbližšími ve vyšší míře než jindy.

Jde o docela dlouhý čas, který nás vytrhuje z rutiny. I když to letos vyšlo tak, že mezi vánočními svátky a Silvestrem byly 4 pracovní dny, jen málo z nás se na ty 4 dny vrátilo do vyjetých kolejí všedních dnů. Firmy mají často omezený provoz, děti nechodí do škol a školek. Nevšednost tohoto času zdůrazňuje i roční doba – Vánoce přicházejí po temném a deštivém období podzimu, kdy od 1.9. většina z nás jede jak fretka, venku je ošklivo, hlavní čas dovolených pominul… a pak! Přicházejí Vánoce a Silvestr.

Po intenzivním prosincovém oslavování (nebo rozjímání, jak kdo chce), nás první pracovní dny v lednu (letos rovnou 2.1.) katapultují do všednosti.  Do normálnosti a struktury, po které se nám kolem Silvestra už možná začíná trochu stýskat.

A najednou tu je nejen odhodlání, posílené celospolečenskou energií nového začátku, ale i prostor! Prostor něco začít. Něco skončit. Něco změnit. Začít dělat něco jinak.

Zrcadlo je mocný symbol. Co tam kdo z nás uvidí? Tohle konkrétní se nachází na zámku ve Šternberku.

Miluju předsevzetí!

Kecám.

Souhlasím s námitkami, že předsevzetí je příšernej koncept. Nebo hůř – novoroční předsevzetí.

Co to jako má znamenat? Možná ten přívlastek novoroční znamená, že je dodržujeme jen na Nový rok… Haha. O to, jak si to pojmenujeme, ale zas tak moc nejde. Jde o to dovolit si „svézt“ se na tom, že přišel nový rok. Využít tuhle prostou změnu číslovky ve svůj prospěch. Vysosnout si malinko (nebo víc) z energie nových začátků a šancí, z motivace, která se možná objeví. Nevymýšlet předsevzetí proto, že přišel nový rok, ale naopak. Začít s něčím, s čím chceme začít, a vzít to jako šanci – začít teď!

Fotku jsem upravila z Pixabay – WikiImages.

Nesnáším Silvestr!

Nekecám.

Na novoroční energii teda frčím hodně. Letos ještě o to víc, že jsme (hlavně moje dcera) byli skoro celý prosinec nemocní. Kolem Vánoc se to zlepšovalo, ale zas byly ty svátky, a pak jsme jeli na hory, a pak Silvestr…

Ale nesnáším oslavy na Silvestra. Alkohol piju, kdy se mi chce, a ne, když je 31.12. Letos jsem třeba nepila vůbec. A to jsme byli s přáteli, kde se pilo zhusta.

Jenže tohle je moje rozhodnutí, nikoho jiného. (Hm. Trochu mi to připomíná to rozhodnutí, jestli se povezu na vlně nového roku nebo ne…).

V minulosti jsem často chodívala spát před půlnocí. Letos jsem to ponocování teda dala, protože to byl fajn večer s přáteli. A protože můj muž je rád, když si s ním o půlnoci přiťuknu. Spát jsem šla vzápětí, protože jsem měla strach, že ohňostroje vzbudí Šárku a bude se bát. Stejně se mi chtělo spát.

Ohňostroje z duše nenávidím. Neměla jsem je ráda ani jako malá. Nechápu smysl.

A přes to… se vezu na energii nového začátku. Protože chci. Protože jsem vděčná za příležitost. Jsem vděčná, že mě nálada ve společnosti podporuje v tom být lepší.

Ano, v lednu jsem začala dělat několik věcí jinak. Psala jsem o nich třeba tady ve skupině Blíž k sobě: putování krajinou vnitřní i vnější. A ne, nedávám si předsevzetí. Pracuju spíš s návyky a záměry.

Záměr: Co chci ve svém životě způsobit?

Návyk: Jak to způsobím?

Jeden z mých největších novoročních „projektů“ je záměr, který jsem si pojmenovala „Chci hezčí rána.“

Třeba když vylezete brzo ráno ze stanu a před váma toto. Kopce kus za Vídní.

Miluju rána.

Tentokrát taky nekecám.

Je to pro mě nejhezčí část dne. Vždycky byla. Od doby, kdy vypravuju dceru do školky, nejsou ráda už tak úplně „moje“. Přes to mi to vydrželo a miluju je.

Otázka návyku: Jak způsobím hezčí rána?

>>>Tím, že se na ráno připravím už večer. Vědomě. I když se mi už nebude chtít. Přichystám Šárce svačinu. Sobě oběd, když je to potřeba. Vyndám si oblečení ze skříně. Tím vznikne čas na ranní protažení.

>>>Ranní cvičení je něco, co mi už asi tak rok dobře funguje. Miluju to. A většinou to i stíhám.

>>>Večer před tím se zamyslím, jak bude ráno dál  probíhat. Protože když se nad tím dopředu zamyslím, oblíknu se na cestu do školky do běhacího a jdu si rovnou zaběhat. To někdy můžu stihnout. Ale kdybych jela domů a pak si chtěla jít zaběhat – no tak to těžko. To už si časově nemůžu dovolit. Nebo můžu někdy vstát dřív, odvézt Šárku včas a stihnout před prací bazén. A když to nepůjde stíhat, můžu se občas domluvit s manželem, že Šárku odveze on. A meditovat. Třeba. Pokud to promyslím večer předem, jde leccos. Pokud to nepromyslím, neudělám nic.

>>>Hezká rána dále způsobím tím, že nebudu pít alkohol a nebudu večer jíst. Mám pak větší chuť na snídani. Miluju snídaně. A nesnáším, když nevstanu hladová. Což, když si dám pozdě večeři, nebo když něco pojídám pozdě večer, se přesně stane.

Tohle všechno na 100%!

A tohle všechno se snažím dodržovat co nejvíc. Jasně že NE na 100%. Ale co nejvíc. A kde je ta energie nového začátku? V mojí motivaci. Proč to dělám? Co je záměr? CHCI HEZČÍ RÁNA. Neřeknu si „od ledna nepiju“ (typické předsevzetí), ani „nejím večer, abych zhubla“, prostě jen… chci hezčí rána.

Taky se chci víc hýbat. Celý prosinec to nešlo, furt byl někdo nemocný, včetně mě. A pak svátky. Leden – konečně! Prostor pro to vytvořit si na pohyb prostor.

Pro mě je nový začátek taky tohle: Leden = prostor.

Důležité je vědět PROČ

A je to tu zase. Proč. Prooooooč?!

Když jsme tuhle měli strategický call o tématech webinářů s dalšíma koučema v rámci platformy Kouč na drátě, někdo tam řekl, že už je alergický na slovo motivace. Všude je přemotivováno. Myslím, že je to podobné jako s předsevzetími. Sama o sobě nejsou špatně, jen musí dávat smysl.

Když totiž víte proč (=máte záměr), a přemýšlíte nad tím jak (=zkoušíte nové návyky), pak vás nerozhodí, když se to občas nepovede. Mám pocit, že když pracuji s návyky místo s předsevzetími, kouzlo nezmizí, když to „poruším“. A to je, přátelé, to skutečné kouzlo úspěchu. Nepotřebovat být 100%. Přístup „100% nebo nic“ je předem odsouzen k zániku. Nejsme totiž v matematice. 100% v seberozvoji neexistuje. Je to bájný motivační obzor, ke které se snažíme celý život přiblížit. Někdy se to třeba podaří. Jenže co se stane, když dojdete na obzor? Jasně. Objeví se nový obzor.

Tak kde je vlastně ten 100% konečný finální cíl? Marko 2019.

Ani já svá hezčí rána nedokážu udělat ve 100%. Ale co myslíte, že si budu pamatovat?

Že se mi daří plus mínus mít hezčí rána, a mám z toho radost, nebo že jsem to nevydržela 100% a 8.1. (třeba) jsem šla po sedmičce vína spát až 9.1. a ráno vypadalo podle toho?

Jde o to vytáhnout smysl. Proč. Nezakopávat o zbytečné detaily. Nenechat se v tom rozpliznout. Rozhodnout se, co chci, dát tomu formu záměru a přijít na to, jaké kroky/návyky k tomu vedou. A pak to zkoušet. Zkoušet, co to dá 🙂 A to všechno v trpělivosti a laskavosti k sobě samé.

Nejlepší způsob, jak ve svých záměrech a návycích uspět, je jít do toho s podporou.

Tak co, navnadila jsem vás?

Svezete se taky?  Na energii nového začátku roku 2023, roku, který má poslední 2 číslice prvočíslo, je to jízda na plný plyn!

Já na nové začátky a nové šance věřím. A miluju je. A proto to Začni rok 2023 s koučovací podporou. Mojí podporou. 23% dolů z ceny koučovacích balíčků jen do 16.1.2023.