2021: sebelaskavý rok návratu k sobě

Je únor. Trvalo mi to. NO-A-CO!

Hurá, chyba! (Skvělé zvolání, že?)

Tak jsem napsala shrnutí minulého roku až v únoru no. Oukej, ale napsala jsem ho.

Koučovací otázka: Co bych příště mohla udělat pro to, abych to stihla v průběhu ledna (což byl původně záměr?)

Tohle je jedno z výrazných poselství, které si z roku 2021 odnáším. Velká sebeláska a sebelaskavost. Jo, žije se mi s tím líp. O dost líp. Děkuji za optání.

Každá jednotlivá událost, každý jednotlivý podnadpis v tomto článku by zasloužil samostatný článek. Třeba ještě něco napíšu, i když události současného roku fičej a přirozeně překrývaj události loňska.

Následující odstavce slouží jako sumarizace s občasnými detaily a fotkami (aby to nebylo tak suchý). Taky tu najdete přehledně odkazy na spoustu zajímavých věcí, které jsem loni používala nebo vytvořila.

Užijte si to.

Žiju na chalupě

Na vzdory očekáváním se začátkem roku 2021 stále nacházíme na chalupě na vesnici u Hradce Králové, kam nás loni v březnu zahnal z Bratislavy drak Koron. Jen dočasně, než se to přežene, že…

V květnu následoval poměrně drastický přesun do Olomouce (k tomu se ještě dostanu).

Děkuji, že jsem si bydlení na konci malé vesnice v chalupě, kde se topí v každé místnosti v kamnech, mohla vyzkoušet. Myslela jsem si, že mi to nebude vadit. Většinu času z toho více než roku, kdy jsme tam bydleli, jsem si skutečně myslela, že je to príma dobrodružství.

Už vím že děkuji, stačilo, už nechci.

To, že jsme ty otravné největší lock downy mohli strávit na vesnici u lesa, je nejlepší, co mě mohlo potkat. Děkuji. Ale dlouhodobě je tam na mě moc samota. Málo možností.

Testuju teď model, v kterém jsem vyrůstala – bydlení ve městě a bytí v přírodě kdykoliv jen je to možné. Čundry, výlety, výpravy, procházky, přespání, lezení… a pak zpátky do centra dění. Vyhovuje mi to čím dál víc.

Secesní vila Primavesi. Takovou krásu máme teď za barákem.

Natáčím LIVE

Velká věc, která se zjara 2021 stala, byl začátek mého postupného přesunu online procesů do komunikačního média LIVE videa.

Z stavu „já přece VŮBEC nemůžu točit videa, natož LIVE“ jsem se přesunula do stavu „LIVE video je jediný autentický projev na sítích a to mě na něm děsně baví“. Má energii a sílu a hlavně pravdivost času, prostoru, nálady, je to prostě pravdivé tady a teď se vší nedokonalostí projevu, kterou to přináší. Miluju to. A miluju to do teď.

Formát LIVE videa nepodporuje dokonalost, ale autenticitu. Stejně jako já.

Formát LIVE videa neumí skrýt lidskost, to, že je mi taky někdy blbě, ale taky někdy tak dobře, že bych vás všechny nejradši objala i přes kameru.

Formát LIVE videa je 100% pravdivý. A tím pro tvůrce nejistý. Je to nálož. Ale ta energie reálného času a prostoru, která v tom je, ta za to stojí.

21 dní LIVE

Od 22.2. 2021 jsem po dobu 21 dní vysílala na své facebookové fan page Svět zážitků, outdooru a seberozvoje každé ráno krátké LIVE video z cyklu „Nastartuj svůj den jinak. Vystup z rutiny.“

Dostali jste tak ode mě 21 tipů, co můžeš udělat ten den jinak, jak si ozvláštnit den. Moc mě to bavilo a moc jsem se na tom naučila.

V rámci 21 LIVE videí jsem hrála na kytaru, na tibetskou mísu, vzala jsem vás do své knihovny, hráli jsme si se starýma fotkama, zkusili mikrodobrodružný běh… je toho dost, čím lze ozvláštnit své rutinní (i nerutinní) dny.

Dokonce jedno video bylo tak reálné, až to hezké nebylo. Velmi zřetelně si pamatuju den, kdy jsem vstala, sedla si, spustila nohy z postele – a měla jsem je po kotníky ve vodě. Prasknul nám bojler, takže jsem video natočila přímo z této události. No, tento den jsem fakt nastartovala jinak, o tom žádná. Ten díl se jmenuje „Potopa“ a je to den 12, kdyby vás to zajímalo.

Všech 21 videí jsem nechala sestříhat a máte je k dispozici za symbolický poplatek tady.

Takže jestli chceš inspiraci na to, jak vystoupit z rutiny, jestli chceš se mnou dělat každý den nějakou drobnost jinak, tu a tam seriózně, něco umělecky, a někdy taky prostě nějakou blbinu, a co víc, jestli  se chceš naučit přemýšlet o tom, co a jak dělat ve svém životě jinak, neváhej.

Dokončen výcvik somatického koučování

Další pecka, která se mi během jara 2021 povedla, bylo dokončit výcvik somatického koučování akreditovaný ICF (International coaching federation). Jako všechno, i náš výcvik se s C poněkud posunul. Zpočátku jsme čekali na to, až bude možné potkávat se zase živě, abychom výcvik dokončili. Nikdo nevěděl, jestli vůbec a jak bude možné somatické koučování provozovat online.

Doba odpověděla.

Výcvik jsme online dokončili a já mám od té doby za sebou úspěšnou a hlavně prospěšnou spolupráci s víc než 20 klientkami.

Uteč stereotypu!

V březnu proběhla (pokud vím) moje první velká online výzva zdarma Uteč stereotypu (a přivítej jaro radostí). Výzvy se účastnilo kolem 400 žen a byla fakt parádní.

V rámci výzvy a uzavřených okresů jsem si naordinovala mikrodobrodružný recesivní výstup na nejvyšší horu okresu Brno-venkov, horu Sýkoř, 7050 m nad mořem. Video z tohoto velmi povedeného výletu je možno shlédnout na mém YouTube kanále tady.

Na výzvu navazoval kurz Poznej tajemství mirkodobrodružství, který vznikl v létě před tím v rámci programu Somba Kickstart.

Kurz momentálně není znovu dostupný, chtěli byste ho?

Povídání s Brontosaurem

V dubnu mě pozval programový ředitel Hnutí Brontosaurus, můj kamarád Cody – Dalimil Toman, na online rozhovor v rámci setkávání klubu HB.

Velmi příjemný rozhovor o zážitkovém seberozvoji můžete shlédnout na mém YouTube kanále tady, povídání se mnou začíná v čase 6:36.

Z chalupy do města

Na chviličku zpět do osobní roviny – blížíme se ke květnu 2021, kdy jsem se vrátila sama k sobě. Doslova. Fyzicky. Žádný ezo-vego seberozvojové kecy, ale reálný čin. Byl to nejvyšší čas.

Lock downy ustávaly, vypadalo to, že se život zase trochu otevře. Naše rodina se stále nacházela na chalupě na vesnici. Těšila jsem se, že se zase začnu vídat s lidma. Těšila jsme se na prázdniny se Šárkou, na tábory, na doprovázené poutě, ale i na kavárny, kina, koncerty… už jsem toho měla taky dost.

I mezi mnou a P. to trochu houstlo, přece jen online život na chalupě byl náročný, jakkoli si myslím, že jsme to celé vlastně zvládli dost dobře.

Těžko říct, kolik z toho bylo tou chalupou a vesnicí a kolik z toho lock downem, nicméně kombinace obojího vedla k poměrně rychlé změně.

Můj muž mi oznámil, že chalupu hodlá o prázdninách rekonstruovat. Jeho vize byla, že já budu se Šárkou bydlet (a koučovat) z chatky v nedalekém kempu. On bude střídavě s námi v chatce a střídavě na stavbě, aby to šlo od ruky.

Myslel to dobře, ale mně se z téhle představy udělalo zle. Bafla jsem Šárku a během týdne se odstěhovala do bytu pronajatého přes Airbnb do Olomouce. V tomto bytě jsme vydržely do půlky srpna, kdy se můj muž přistěhoval za námi a změnili jsme byt na ten, kde bydlíme do teď.

Dodám jen, že jsme se s mužem nepohádali, jen se prostě (dočasně) rozešly naše představy o životě. Odešly jsme se Šárkou ve shodě s mým mužem a v očekávání, kam to všechno povede. Možná, možná, že až se chalupa opraví, zase se tam vrátíme?

Víc se v tom z osobní roviny asi nehodlám veřejně patlat.

Co je na této příhodě zcela zásadní je můj důkaz sama pro sebe toho, že to pořád ještě zvládnu. Postarat se sama o sebe – i o Šárku. Od porodu uběhly 4 roky (!!!) a já jsem se nikdy necítila víc závislá. Nelíbilo se mi to. Nebylo mi v tom dobře. Zejména proto, že jsem si nebyla jistá. Umím to ještě se životem sama?

Můj úprk z vesnice mi dal nádhernou, silnou a tolik potřebnou odpověď.

Umím!

V červnu, kdy jsem bydlela sama se Šárkou v Airbnb bytě v Olomouci a můj muž začínal s rekonstrukcí chalupy u Hradce, se odehrálo hned několik věcí.

SI zpátky ve škole – a já jsem zpátky na place

Především kolem mě prošel školící projekt SI zpátky ve škole. Metodici Skautského institutu, což je organizace propojující skautský svět s aktuálními výzvami společnosti, vytvořili půldenní zážitkový program na podporu návratu žáků (ale i učitelů) z onlinu zpátky do tříd. A teď pro tento program hledali dobrovolné instruktory.

Yesss!

Zúčastnila jsem se školení lektorů v Praze ve „skauťáku“, a pak jsem školila na nejrůznějších školách na Moravě. Ach jak je mi dobře „zpátky na place“.

Kdyby to někoho zajímalo, program SI zpátky ve škole jede dál, přebral ho nový koordinátor a momentálně je realizován zejména v Ústeckém kraji. Takže já vyčkávám na Moravě a číhám na příležitost.

Půjčeno z FB SI. Najdeš mě?

Tornádo a Koučujeme pro Moravu

24. června zasáhlo jižní Moravu tornádo. Rebelská koučka Jana Jánová dala v rychlé reakci dohromady charitativní projekt Koučujeme pro Moravu. Projekt sdružil špičkové koučky, které se rozhodly koučovat za jednotnou sazbu 1000 Kč/hodina a vzdát se veškerého honoráře ve prospěch Moravy. Projekt měl 2 etapy a já jsem byla jeho hrdou součástí.

Linda v podcastu! Linda v podcastu!

Těsně před tornádem na Moravě vyšel díl podcastu Srdeční záležitosti s mou maličkostí.

Mluvím v něm – jak jinak – o somatickém koučování, o doprovázených poutích a taky o tom, co mě k tomu všemu přivedlo. Celé půlhodinové povídání najdete tady.

Linda v časopise! Linda v časopise!

Kdybyste to náhodou nevěděli, ale chtěli vědět, existuje časopis pro zážitkovou pedagogiku. Jmenuje se Gymnasion a já ho dlouhodobě vnímám jako sběr všeho nejlepšího z oboru. Jaká byla moje radost, když se ke mně dostala poptávka na příspěvek do aktuálního čísla s tématem „Změna“.

Někdo z Gymnasionu si všiml mé loňské sady Karet vědomého prožívání Zemětřesení hodnot a požádal mě, abych o inspiračních seberozvojových kartách, které využívají metodiku zážitkové pedagogiky, napsala do Gymnasionu.

Co na tom, že přes poměrně rozsáhlou e-mailovou komunikaci zvládli zbodat moje příjmení – jsem v Gymnasionu!

Článek ode mě si můžete přečíst v čísle „Změna“, které je volně ke stažení. Za pozornost stojí bezesporu celý obsah čísla, ale pokud jdete cíleně po článku o mých Kartách, nalistujte strany 86-88.

Najdi svoje dary: Pouť po skalních hradech

Červenec a srpen jsme si se Šárkou opravu užily. Z hlediska pracovního musím vyzdvihnout zejména Pouť po skalních hradech s tématikou hledání našich darů.

Šly jsme společně na pouť 4 ženy, každá úplně jiná. Prošly jsme nádhernými místy, vzájemně se inspirovaly. V rámci hry jsme si vyzkoušely, jaké to pro nás je, vyslovovat nahlas věty o tom, co umím, v čem jsem dobrá. Nasbíraly jsme si borůvky, rozdělaly oheň, opekly špekáčky a chleba.

Žádná z nás neodcházela stejná, jako přicházela. Vzájemně jsme se posunuly o 10 km krajinou a o velký kus cesty sama k sobě dopředu.

Joy – radostná výzva

Zbytek prázdnin jsem trávila se Šárkou, hodně u sebe, hodně offline, až jste mi všichni začali chybět. Podle mého životního hesla „vlítnem tam a uvidíme“ jsem jen tak z ničeho nic udělala na začátku září další online výzvu „Výlet do radosti“.

Inspirací mi byl můj soukromý „záchranný“ výlet na skály na Malý Rabštejn. Už si přesně nepamatuju podrobnosti, ale bylo to tak nějak, že na mě doma sedal brutální splín, až bych řekla deprese, nic se mi nechtělo, měla jsem toho všeho plný zuby. Nevzpomínám si, kde byla Šárka – ale já jí zrovna neměla. A přes veškerou nechuť (celej svět je špatně!!) jsem sedla do auta a odpoledne vyrazila jen tak sama na skály na Rabštejn. Natočila jsem tam několik super videí, nafotila super fotky a kompletně opravená a rozradostněná se vracela domů. Takže to jde!

Radostná výzva pak byla akce úplně bez závazků sama k sobě, žádný prodej, žádný tlak, prostě jsem jenom chtěla, aby vás to bavilo, a aby mě to bavilo… a to se podle mě povedlo.

Podzim: všichni spolu

Ke konci srpna jsme se sestěhovali zpátky, všichni 3, já, můj muž, naše dcera. Z Airbnb bytu jsme se v rámci Olomouce přesunuli do nádhernýho bytu v centru, kde mám konečně svůj stůl a zatahovací závěs s mandalou za mnou tvoří pozadí mé práci, koučování, vysílání.

Klidné vody. Relativně. Stihli jsme ještě rodinnou výpravu do Řecka, do Athén a na Zkhyntos, s Petrem dva dny v Amsterodamu, a hlavně, hlavně jsem já a moje báječná máma odjeli na mezigenerační zážitkové setkání žen Mokoša.

Všichni 3 na Zakhnytosu.

Intenzivně s mámou i sama se sebou: Mokoša

A toto byla teprve jízda. Asi kdybych náhodou měla do teď pocit, že rok 2021 nestál za nic.

Zrovna Mokoša by si fakt zasloužila svůj vlastní článek. Mám dojem, že jsem ho někde na sociálních sítích i slibovala…

Co vytáhnout do pár odstavců?

Mokoša je zážitkový kurz od Prázdninové školy Lipnice. Claim PŠL je „Pohnout se dál“. To sedí.

Protože jsem už zážitkových kurzů absolvovala… mnoho, a na několika se účastnila v roli instruktora, pečlivě si vybírám, kam jet v roli účastnice. Na Mokošu jsem si přála jet ze dvou důvodů.

  1. Organizátorkami jsou Petr DrahanskáSimi Trávníčková. Vody české zážitkové pedagogiky mám dost detailně prozkoumaný a dám ruku do ohně za to, že nic lepšího nejde sehnat.
  2. Tenhle kurz je mezigenerační. Takže se zcela cíleně účastní ženy od 18 do 100 let a předávají si svoje zkušenosti. A je možné jet na takový kurz se svou maminkou. Což jsem se rozhodla udělat, protože jsem měla pocit že to bude „vyšší level“. Byl.

Bylo to velmi intenzivních 6 dní… Přiblížila jsem se k sobě, k ženě ve mně a taky ke svojí mámě. Na její dojmy byste se museli zeptat přímo jí… ale furt se mnou mluví! 😀

Nevím, do jaké míry má smysl se tu rozepisovat o Mokoše víc. Nedaří se mi nic podstatného zachytit v pár řádcích, tak to asi nechme zahalené mlžným oparem nejistoty a tajemství.

Ano, jsem to já a moje maminka.

Rozlouskni své dilema

Na podzim jsem na základě koučovací zkušenosti s pár klientkami postavila samostatný dvouhodinový somatický prožitkový program „Rozlouskni své dilema“. Jde o to, že docela dost koučovacích zadání, které se ke mně skrz klientky dostávalo, se ve výsledku ukázalo jako dilema.

Neschopnost nebo nemožnost rozhodnout se mezi dvěma variantami. V hlavě to máte promyšlené horem dolem, vracíte se k tomu po sto padesáté, ubírá vám to energii.

A proto jsem tu já a program Rozlouskni své dilema. V rámci cca 2 hodin se vašemu dilematu podíváme na zoubek. Je možné, že za dvě hodiny máte vystaráno, rozhodnuto. Je možné, že si to bude muset ještě sednout, ale rozhodně odcházíte bohatší o nové náhledy a o kus blíž k rozlousknutí vašeho dilematu. A taky je možné, že se ukáže, že dilema je jen zástěrka a vlastně se o dilema nejedná, problém je jinde. Každopádně se pohnete o kus dál.

Jsem na tento program náležitě hrdá. Je hodně specifický a tím fakt hodně efektivní.

Zhubla jsem 7 kilo. No fakt.

Z jiného soudku, ale ono je to vlastně celé propojené. Od prázdnin se mi (konečně) podařilo zhubnout 7 kg. Ne, že by to ještě další 3 nechtělo, ale jako dobrý.

Jak se mi to podařilo?

No, částečně sebekoučováním, částečně díky podpoře manžela, a určitě taky díky tomu, že jsem se vrátila sama k sobě, jak jsem o tom psala výše. A nejvíc mi v tom prakticky pomohla aplikace Kalorické tabulky. Ani nemám placenou verzi. Stačila ta zdarma.

Dobře já.

Další meta dosažena – tentokrát to nebyl můj sen

Dlouho jsem váhala s jejím založením. Nebyla jsem si jistá, že to zvládnu. Připadalo mi, že její vedení chce strukturu, ne můj energický chaos. Myslela jsem si, že mě online úplně pohltí a výsledky budou 0. Připadalo mi, že už se víc dávat nemůžu a že její vedení bude prostě moc.

O čem mluvím?

Jasně, o své vlastní uzavřené facebookové skupině, která by sdružovala ženy, které mají podobný světonázor, zajímá je moje práce a chtějí tam být.

O skupině, ve které bychom společně tvořily prostor pro zlepšování kvality našich životů.

O skupině, která by dávala ožít mojí energii a inspiraci.

O skupině Blíž k sobě: putování krajinou vnitřní i vnější.

A vida, skupinu jsem založila 10.5. 2021. Nevím, jestli ji vedu „dobře“. Nevím, jestli ji vedu „efektivně“. Nevím, jestli už jsem v ní touto dobou nemohla mít dvojnásobek nebo trojnásobek členek. Nevím, jestli se to nedá náhodou dělat lépe. Teda, naopak. Asi se to dá dělat mnohem lépe. NO-A-CO.

Baví mě to moc.

Miluju tu skupinu, miluju lidi v ní.

Miluju odpovědnost za ten prostor.

Miluju prostor, kde si můžu vytvářet, co chci.

Nenechávám se onlinem pohltit, spíš naopak.

A výsledky rozhodně nejsou 0.

Jestli jsem za něco z onlinu za uplynulý rok opravdu ráda, je to založení této skupiny.

Pokud to tu čteš, a jsi v ní, děkuji ti.

Pokud v ní nejsi, rač vstoupit, jsi vítána.

Akční prosinec

Blížím se ke konci sumarizace roku 2021 a nemohu přeskočit prosinec, kterej byl prstě super.

Užila jsem si adventní čas na maximum. Nevím čím to, ale fakt se mi povedlo nádherně zklidnit, tvořit, pít punč, kochat se vánoční výzdobou a užít si trhy.

Jako adventní kalendář pro mou dceru jsem aktivovala Adventní putování od Barbory Bečvářové. Některé části jsem oplakala, jak to bylo dojemný, krásný a vánočně naladěný.

Jako adventní kalendář pro sebe jsem se obklopovala španělštinou s Hankou Soběslavskou. Jestli vás baví španělština, Hanka je ta, kterou hledáte.

S mým kamarádem jsem jela jeden víkend na Malou Skalu na poslední slanění našeho horolezeckého oddílu a pak jsme přespali venku pod převisem. Oheň byl, masala čaj v ešusu taky byl, a přes noc nasněžilo. Taková krása… Tento víkend aspiruje na nej čas roku.

A vzápětí jsem jela s mýma rodičema na vánoční čundr na Brdy s osadou, zase spaní venku, oheň, koledy, krása.

A tím vším mě provázel – stejně jako několik z vás – Adventní kalendář ŽIVĚ.

Zpětně ho hodnotím jako nejpovedenější online akci – výzvu, co jsem kdy vymyslela a realizovala. 24+1 LIVE video, 100% autenticita, pravdivost v místě i času, nádherná seberozvojová témata, nádherný pracovní workbook, dlouhodobost, krásné reference. Za rok určitě znovu, vážně povedená akce.

Prosinec byl vážně krásný čas.

Dlouhodobost a smrt

Tahle dvě témata mě rokem 2021 tak nějak provázela.

Dlouhodobost.

Co se hodně přelilo do roku 2022 je téma dlouhodobosti. Změny k lepšímu se nedějou přes noc. Pracovat na sobě je potřeba dlouhodobě. A to se pak dějou věci. Dává mi to smysl, funguje mi to. Dlouhodobě.

Uzpůsobila jsem tomu i nabídku koučování, které jsem nabízela první půlku ledna. Je z toho krásná nová spolupráce s třemi z vás, děkuji.

K dlouhodobosti se více vyjadřuju i v minulém článku tady na bloguNa tento článek mi přišly super reakce, třeba takováhle:

„Lindo, ty tvoje články jsou prostě skvělý čtení. Zase jednou díky!“ – Klára P.

Není zač. Je to totiž i skvělý psaní.

Smrt.

V roce 2021 mi umřeli teta a strejda, oba dva sourozenci mojí mámy. Na C.

A teď nedávno ještě kamarádka z oddílu. To nebylo na C.

Bylo jí jako mě a měla malou holčičku jako já. Masakr. Lidi, kteří mají na pohřbu malou dceru a oba rodiče by prostě neměli umírat…

Znovu mě to přitáhlo k tvorbě Krkavčí matky Veroniky Hurdové. Ne vždy s ní zcela souzním, ale na smrt má krásný pohled. Takový uzdravující. Slyšela jsem s ní podcast O tom – a pokud jste ho neslyšeli, tak si ho, laskavě, poslechněte. Konkrétní epizoda podcastu s Veronikou se jmenuje O smrti, životě a laskavosti. Nemusíte s ním souhlasit, nemusíte s ním souznit, ale stejně to stojí za to. Minimálně mi přijde užitečný vědět, jak to s tím životem taky je možné mít.

Závěrem – 50:50

Na rovinu: tento článek jsem psala tak 50:50.

Ano, psala jsem ho pro vás a doufám, že se z něj inspirujete, zejména z množství odkazů na super věci, které mě tento rok potkaly, byste si mohly vybrat (a nemyslím jen ty ode mě…).

Ano, stejnou měrou jsem ho psala i pro sebe. Už jsem nevěřila, že to letos dám. Přece jen – psát shrnutí roku v únoru, to už chce pořádnou dávku funkčního NO-A-COváctví.

Takže jsem ráda, že jsem to nakonec udělala. Mám ráda souhrny.

Utvrzují mě v tom, že mj život je fakt super, a že si za to můžu sama.

Žít smysl.

Být v pohodě.

Dlouhodobě.

S pokorou děkuji.

Linda Horčičková
Jsem somatická koučka a průvodkyně doprovázených poutí. Pomáhám ženám ŽÍT SMYSL. BÝT V POHDĚ. DLOUHODOBĚ. K tomu používám nejrůznější prostředky. Můžeme se třeba potkat ve facebookové skupině Blíž k sobě: Putování krajinou vnitřní i vnější. Nebo si můžeš dodat Odvahu jít vlastní cestou pomocí krásných Karet vědomého prožívání zdarma:
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.