Ano, jde to!
Nějak se teď kolem mě sešlo víc konverzací, ve kterých já stojím na té „dark side“ a tvrdím, že
štěstí je dovednost.
To znamená, jde se naučit.
Nepadá z hůry, nepochází odnikud „zvenčí“.
Není závislé na tom, jakého zrovna máš nebo nemáš partnera, jestli jsou tvoje děti náročné, jestli máš nebo nemáš peníze, nebo dokonce na tom, v jakém stavu máš zdraví.
Tvoje štěstí je tvoje emoce. A s emocemi je možné naučit se pracovat.
Je to jednoduché? Ne.
Jde to samo? Ne.
Potřebuje to energii? Ano.
Potřebuje to čas? Ano.
Potřebuje to úsilí? No… zpočátku možná ano. Pak už méně a méně. Jako každá dovednost – s praxí ti to půjde lépe.
Ráda bych doplnila dvě věci, které nejsou tak úplně výjimky, ale v mém pojetí reality si zaslouží, řekněme, zvláštní pozornost.
Tvoje děti (zejména nezletilé) jsou jediní lidé na téhle planetě, za které neseš částečně odpovědnost (nemyslím teď po právní stránce, tam ji neseš pochopitelně celou). Myslím tím odpovědnost za jejich štěstí, respektive za to, v jakých podmínkách je necháš vyrůstat a co jim předáváš. Za nikoho, opakuji nikoho jiného odpovědnost neneseš. Za to, jestli bude nebo nebude šťastný. Pouze sama za sebe.
Sama nemám zdraví úplně tak, jak bych si přála. Zdraví podle mě není ani osobní hodnota, stojí pro mě mimo, někde výš. Dlouho jsem si myslela, že zdraví je nutná podmínka pro to být šťastná.
To by ale bylo hodně smutný, kdyby to tak bylo, že? Kdyby nemocní/zranění lidé nemohli být šťastní?
Už si to nemyslím. Přes to zde vyjadřuji hluboký respekt lidem, kteří trpí jakýmikoliv zdravotními obtížemi, a přes to dokážou být šťastní, nevzdávají to a pracují prostě s podmínkami, které mají.
Bolest je někdy nevyhnutelná, ale utrpení je volba.
Buddhismus říká, že bolest je někdy nevyhnutelná, ale utrpení je volba.
K tomuto tématu bych zde chtěla vzpomenout Verču Mašínovou, se kterou jsem se offline na živo nikdy neviděla, ale přes to je mi tak nějak blízko. Verča čelí nenadálým zdravotním komplikacím, a rozhodla se ponechat si navzdory „normální“ medicíně svůj život ve svých rukou, ve své odpovědnosti.
Já ti, Veru, přeju mnoho sil a posílám energii. S Verčou se můžete seznámit a třeba ji taky podpořit tady. Verča v její současné situaci je pro mě ryzí příklad toho, co všechno jsou naše malá osobní dramatíčka a co už ne.
Velký respekt vám všem, které neházíte flintu do žita, nečekáte, až děti vyrostou natolik, že se s nimi bude dát lépe domluvit, nebo až manžel dostane pravidelné směny (true story). Spíš to je tak, že vše má svůj čas a my si to potřebujeme pro sebe nějak pojmenovat, zdůvodnit. Ale ono SE to samo nestane. Vždyť nemusíš hned chodit 2x týdně na koučink, začít cvičit, psát deník a na všechny se usmívat jako měsíček na hnoji. Stačí začít úplně malým krůčkem. Krůček po krůčku si to štěstí tvořit. Tip na jeden malý, ale efektivní krůček (tak to máme my koučky rády) najdeš dále v článku. Keep reading…
Neříkám, že je to snadné, a ani nechci nikoho shazovat. Ani vaše důvody ne. Jsou vaše. Nikdo z nás, a já nejmíň, nejsme ve vašich botách, milé ženy, a tak nezbývá, než popřát, aby to, na co čekáte, přišlo včas.
Mám klientku, jmenuje se třeba Natálie. Když jsem se s ní v létě viděla poprvé na objevitelském rozhovoru (nezávazná 30minutová konzultace zdarma, obvykle před navázáním spolupráce – somatické koučování nebo doprovázená pouť), z obrazovky na mě koukala zlomená žena. Natálie trpí chronickými bolestmi a cítila se zavřená v nefunkčním a nenaplňujícím vztahu, na kterém se ale cítila existenčně závislá. Navázaly jsme koučovací spolupráci a toto je e-mail, který jsem od ní dostala minulý týden:
„Dobrý den, Lindo, moc Vás zdravím,
Tohle mi dnes napsala klientka, třeba Jája. S Jájou jsme tuhle techniku 2 slov otevřely na koučování někdy minulej tejden – nebo už je to možná dva týdny:
„Ahojky Lindo, prosím tě, jak jsi říkala o těch dvou klíčových slovech na ráno při probouzení, jak jsi to nazývala ? A budeš s tím někde v rámci skupiny třeba pracovat? Mě to zaujalo a hned ten den jsem si ty slova objevila . Díky a krásný den .“
Spouštím skupinové somatické koučování s prvky zážitkové pedagogiky pro malou skupinku 6 žen v Olomouci.
Aktuálně hledám 6 odhodlaných žen z Olomouce a okolí, které se chtějí
během 10 týdnů
posunout od apatie a beznaděje nekonečného kolotoče práce-domácnost-děti
k prožívání radosti na každém rohu, a které chtějí získat rovnováhu a klid.