Mikrodobrodružství: fenomén doby?

Moje kamarádka Venda mi v sobotu na orienťáku na obědě vypráví: „Moje nová spolubydlící by se ti líbila. Tuhle přišla domů, vzala spacák, a povídá: Ahoj, já zase jdu. Jdu přespat na… Tak se jí ptám: A jedeš autem? — Ne, na kole. A zmizela.“ Jméno místa, kam jela přespat, jsem zapomněla. Doplňte si libovolné milé místo kousek za civilizací, které máte kolem sebe. Tohle byla, myslím, nějaká rozhledna u Brna. Ale to není důležité.

Úplně typické mikrodobrodružství. Nějak se u mě teď scházejí.

Stává se vám to taky? Když do mého života vstupuje nějaké nové téma lokální nebo méně lokální důležitosti, objeví se (mimo jiné) i něco, co pro mě celkem nové a v mém běžném vyjadřování nepoužívané slovo etabluje.

Mikrodobrodružství. Tak ono existuje! V Anglii o něm dokonce vyšla kniha.

Napsal ji Angličan jako poleno, Alastair Humphreys. Jmenuje se Microadventures: local discoveries for great escapes.

Co je to tedy mikrodobrodružství?

Alastair o mikrodobrodružstvích praví (volný překlad):

Mikrodobrodružství se odehrává blízko domova. Je levné, jednoduché, krátké a stoprocentně ozvláštní váš život. Mikrodobrodružsví zachovává ducha velkého dobrodružství a komprimuje ho na jeden den nebo dokonce jen pár hodin. Pointa mikrodobrodružství je, že nepotřebujete spoustu času ani hodně peněz na to, abyste pokořili novou výzvu. Mikrodobrodružství je čas, kdy objevujete sami sebe a také objevujete svět za vašimi okny. Dobrodružství čeká všude. Každý den. A je na nás, abychom ho objevili.

Sympatické, že? Podle Alastaira má tedy mikrodobrodružství několik atributů. Já si je ale představuju jako pohyblivou škálu. Za prvé si myslím, že každý atribut má pro každého různou hodnotu. Co je to pro vás blízko od domova? A co je to pro mě? Nebo co to přesně znamená levné? Za druhé si myslím, že „nesplnění“ některého atributu nutně neznamená vyřazení zážitku z kategorie mikrodobrodružství. Vnímám to jako nejlepší popis, který máme k dispozici k tomu, abyste si, každý z vás, pod pojmem mikrodobrodružství něco představili.

Alastair sám uvádí ve své knize různá mikrodobrodružství, z nichž některá všechny vyjmenované vlastnosti splňují, jiná zcela evidentně ne. Ale o to až tak nejde. Podle mě klíčová je ta věta o „duchu dobrodružství“ (v originále „spirit“).

Mikrodobrodružsví zachovává ducha velkého dobrodružství a komprimuje ho na jeden den nebo dokonce jen pár hodin.

Alastairovu knihu čtu tak, že ve zcela nepravidelných a cíleně nevytvářených volných chviličkách během dne ji někde otevřu a čtu. Z mikrodobrodružtví, na která jsem zatím narazila, můžu jmenovat třeba: přespání venku někde blízko za městem. Večeře s přáteli připravovaná na ohni. Cesta pěšky přes město v zimě na Vánoce. Ale pak popisuje i složitější věci. Několikadenní pobyt v lese s minimem vybavení. Procházení kanalizační sítě (legálně přístupné). Kratší i delší treky. Mořské kajaky. Cyklozávod. Alastair hodně pracuje s časem. Některá mikrodobrodružství vyžadují pár dní. Ale spoustu jich vmáčkne do doby, o které píše jako „od 5 do 9. myslí tím od 17h večer do 9h ráno. Tento čas staví do přímého kontrastu zaužívaného (myslím i u nás) „od 9 do 5“, čili typický čas strávený – no, typicky v kanceláři, že. Kolik toho stihneme od 9 do 5? a Kolik se toho dá stihnout od 5 do 9?

Co si pod pojmem mikrodobrodružství představíte právě vy?

Jak to mám s mikrodobrodružtvími já?

Jasně, a teď jsem na řadě já. Miluju mikrodobrodružství! Miluju je už dlouho, používám je ještě déle a vnímám jejich obrovský smysl a potenciál v dnešní době. Jenom jsem nevěděla, že se nějak jmenují, že se dají nějak popsat a že to dokonce dělá víc lidí než já.

Takže objev samotného pojmu mikrodobrodružství je v mém životě převratný. Jsem hluboce přesvědčená o tom, že když zformujete jakoukoliv myšlenku do slov, získává úplně jinou energii a taky úplně nové možnosti. Vědomě si takto hraju se slovy už dlouho. Proto jsem tak nadšená, že ke mně přišel pojem mikrodobrodružství. Ono to totiž mělo svůj čas. Tak jako ostatně všechno v životě přichází ve správný čas. Možná, že před pár lety bych nějakými mikrodobrodružstvími pohrdla. Chtěla jsem jenom velká a zásadní dobrodružství. Můj život byl jedno velké dobrodružství. Postupně jsem získala víc pokory, „menší voči“ a malou dceru, takže se moje megalomanské cesty a zážitky trochu smrskly. Někdy. A mají úplně jiné kouzlo i potenciál. Jak píše Alastair, i za dveřmi vlastního domu můžete poznávat sami sebe.

Já se například teď nacházím v období, kdy se vracím v malém k dobrodružstvím, která pro mě dřív snad ani nebyla dobrodružstvími. Prostě jsem tak žila. A teď zjišťuju, kolik toho ve mně zbylo a kdo vlastně jsem. Koukejte. Toto bylo teď o víkendu:

Byla to první noc pod širákem po asi tak 2,5 letech. A víte co? Už (nebo teď zrovna? 🙂 ) se to u mě nejmenuje realita, jak tomu bylo dřív. Je to prostě výjimečné mikrodobrodružství, kterého si vážím nade vše.

Ale pořád jsem to já.

Je to zvláštní pozorovat, kam se v životě posouváte, a co se posouvá s vámi. Máte to taky tak? Že necháváte minulost, aby se zpracovala. Něco vyhnije, a něco zase s radostí přivítáte na povrchu? Myslím, že mikrodobrodružtví jsou jako stvořená pro testování toho, co vám za to stojí, a co už ne.

Mikrodobrodružství mi (obzvlášť) v dnešní době dává obrovský smysl. Vlastně si myslím, že k tomuto formátu budu tíhnout víc a víc. Budu se ho učit využívat. A chci pomoci vám, abyste se ho taky naučili využívat. 

Do čekací listiny na čtyřtýdenní online kurz Poznej tajemství mikrodobrodružství tudy.

Na doprovázenou pouť se mnou tudy.