Všechny chceme být sama sebou

Skáče na tebe „být sama sebou“ na každém rohu, eh, pardon, na každém webu, mobilu, fejsbůku?

Jestli neskáče… pak gratuluju.

Ale i tak to pro tebe bude užitečné čtení, pokud široké téma „být sama sebou“ rezonuje s tvou duší, energií, a/nebo taky s tvým logicky pracujícím mozkem.

Prazáklad spokojenosti

Být sama sebou není to totiž žádné „ezo-vego“ téma. Je to naprostý prazáklad spokojené existence.

Taky si nemyslím, že „je to teď moderní“, jak jsem se dozvěděla od paní, která shazovala mou práci (a práci dalších koučů), kde mohla.

Proč si teda myslím, že toho „být sama sebou“ je všude tolik? PROTOŽE TO FUNGUJE. Protože je to důležité. A proto, že nám to globálně moc nejde.

1986. Být sama sebou. Tady jsem ještě zcela odkázaná na to, že to za mě zvládne moje máma.

Jak to tedy s tím osobním rozvojem je?

Jednoduše.

Rozvoj, vývoj, posun, říkej tomu jak chceš, je totiž VŠUDYPŘÍTOMNÝ. Ať si o „seberozvoji“ myslíš co chceš, dokonce i když to považuješ za sprosté slovo, to, že se svět/život/každá z nás NEUSTÁLE ROZVÍJÍ V ČASE je nezpochybnitelný fakt.

1991. Být sama sebou. Nasávám od rodičů a moc o tom nepřemýšlím…

Sebe-rozvoj je podle mě možná trochu zprofanované, ale jinak celkem trefné označení oblasti, kdy se někam posouvá každý z nás.

To, co je na oblasti seberozvoje klíčové je to, jak moc (a nebo málo) VĚDOMĚ se každý z nás posouvá. Jestli ví KAM se posouvá, a kam se posouvat chce. Jestli má snahu tento svůj posun nějak ovlivňovat, nebo ne. Jestli tě zajímá, kam a taky JAK EFEKTIVNĚ, ale taky třeba JAK ZÁBAVNĚ A ATRAKTIVNĚ se posouváš.

Jakože jestli víš, kam jdeš, a jestli tě to baví.

A to je, přátelé, podle mě celé. Já věřím, že čím vědoměji se rozvíjím, čím víc se mi daří být sama sebou, tím víc se mi daří žít smysl a být v pohodě. Dlouhodobě. Mám to odzkoušené na sobě a na desítkách svých klientek. Ale to je, přátelé, taky celé.

Myslím, že na tenhle článek se moc lidí, pro které je seberozvoj sprosté slovo, neproklikne. Takže nemá cenu tady lobovat za to, že to fakt funguje. Ty to totiž tak nějak víš… že?

1995. Být sama sebou. Tady už se zřetelně formuje to, kým dnes výrazně jsem.

Jak souvisí seberozvoj s „být sama sebou“

Tedy s cestou sama k sobě.

Úplně.

Vědomý, cílený a efektivní seberozvoj považuji za jednu z nejjistějších cest ke štěstí a spokojenosti.

A to chceme všichni, ne? Být šťastná a spokojená?

Jasně. Pro každého to „být šťastný“ může mít malinko jiný význam. Protože ony se  ty emoce těžko srovnávají, že? Je moje štěstí to samé co tvoje štěstí? Asi to bude podobné… ale totožné? A jak by se to vůbec asi tak mělo měřit?

2001. Být sama sebou. Dost intenzivně se hledám. Začíná to být vědomé.

Takže vědomý sebe-rozvoj podle mě přímo závisí na tom, jak dobře znáš sama sebe. (A je to tu zas: znát sama sebe a umět být sama sebou).

1. Jak dobře znáš svoje reakce, jak dobře znáš svoje potřeby.
2. V návaznosti na to pak jak moc dokážeš být sama sebou v pohodě. Jak moc fandíš sama sobě. Jak moc dokážeš sama sobě pomoct, jak se dokážeš podpořit, opřít se sama o sebe. Co si o sobě myslíš, jak k sobě mluvíš.
3. No a v návaznosti na to následuje třetí krok. Jak moc dokážeš koexistovat se svým okolím v tom, kdo jsi, jaká jsi a co potřebuješ. Jak moc dokážeš komunikovat svoje potřeby svému okolí a jak moc tě to podporuje v tom být sama sebou. Jak moc se dokážeš postarat o naplnění svých potřeb. Jak dobře dokážeš sama sebe zazdrojovat (což je, mimochodem, taky výborný výraz).

2010. Být sama sebou. Procestovat svět.

Ale já nechci být sobecká!

Tak. Teď se dostáváme do míst, kde nemalé procento lidí namítne, že starat se sama o sebe, být sama sebou a vyjadřovat své potřeby je selfish, sobecké, egoistické, nesprávné.

NENÍ. Fakt.

Jako jo, je to o rovnováze, jako ostatně všechno. (A rovnováha není stav, ale proces).

ALE.

1. Za prvé je potřeba rozlišovat mezi krátkodobým naplňováním svých potřeb a dlouhodobým sycením se. Jasně že krátkodobě jsi schopná ustoupit, místo sebe upřednostnit někoho druhého, pomoci mu NA ÚKOR SEBE. Ok. Nechceme být sobečtí, že jo…
2. Jenomže potíž nastává, když to děláš dlouhodobě. Protože víš, kam to vede? Když dlouhodobě pomáháš všem ostatním, ale na sebe dlabeš? Neumožňuješ sama sobě být sama sebou?

2014. Být sama sebou. Moje milované Jizerky. A kamarádi.

Do pekel.

Jo, fakt. Do pekel a ještě dál. Možná to vydržíš dlouho, protože, obzvlášť my ženy, máme kromě dalších superschopností jednu supersabotážní superschopnost, a to je namlouvat si – co namlouvat si – dokonce opravdu UVĚŘIT, že tím, že se staráš o druhé, sytíš sama sebe.

BLBOST.

Nezpochybňuju to, že pomáhat druhým přináší uspokojení. Aspoň u zdravě smýšlejícího jedince vychovaného v plus mínus křesťanských hodnotách naší západní společnosti. Takže sycení sebe sama skrze pomoc druhým je v pořádku. Je to super! A vážím si všech, kteří to děláme. Konec konců, mě koučování a pomáhání mým klientkám (rodině, přátelům…) taky baví a sytí mě to.

ALE. Ale!!

Následující větu si přečti radši víckrát:

AŽ PO TÉ, CO MÁM – ASPOŇ ZÁKLADNĚ (A NEBO PRO JISTOTU TROCHU VÍC) DOSYCENO U SEBE. V opačném případě to vede v dlouhodobém horizontu do pekel.

Protože víš, co se stane,

když nedosycuješ sama sebe, ale všechny okolo?

1. No, nejdřív nic.

Protože jsi superžena a supervěříš, že to je tvoje poslání. V lepším případě.

V horším případě máš třeba pocit, že jsi v tom kolotoči domácnost – práce – děti – manžel – rodiče – rodiče manžela – tak hluboko, že ani NEMÁŠ MOŽNOST zařadit se do toho kolotoče taky ty sama, natož trochu se mu nadřadit, nebo lépe, ať to nezní tak sobecky (mrk mrk) – předřadit.

2. Potom tě to začne trochu štvát. Nebudeš moct víc a víc, spirála do pekel se bude prohlubovat.

3. A potom se začne vařit žába* a TY SI ANI NEVŠIMNEŠ, že už nežiješ.

Že už nemáš z ničeho radost.

Že nic nestíháš.

Že jsi chycená v pasti stereotypu.

Že jsi tak UNAVENÁ a přetažená, že už nemáš kde brát, a tak se hodíš do udržovacího módu a vyhlížíš konec, který je v nedohlednu. Protože co je vlastně konec?

Že si nedržíš svoje hranice a tak umožňuješ ostatním tě využívat. Někteří neváhají a dělají to vědomě. Ale mnohem spíš (obzvlášť, pokud jsou to tvoji nejbližší), ANI NEVÍ, že je něco špatně. Že by měli dělat něco jinak. Protože ty jim to neřekneš… nebo se o to snažíš, ale nedokážeš to dost srozumitelně – a možná ani dost důrazně. Možná, že už v tom spolu jedete tak dlouho, že to ani nechtějí slyšet, protože by to znamenalo méně pro ně (méně pohodlí, pomoci, podpory, posluhy, doplň si sama). A oni nejsou čarodějnice s křišťálovou koulí, aby poznali, jak to máš v životě ty.

4. A potom, dřív nebo později, se rozbiješ ty. Což tolik nevadí, nejspíš se dáš zase dohromady. Bude to stát rozhodně dost času a energie, a možná taky dost peněz, spousta vůle a změn, ale zvládneš to. Budeš se rozvzpomínat, co to znamená, aspoň trochu být sama sebou.

ALE nejen, že ty, když jsi rozbitá, se v tu chvíli nemůžeš starat o ostatní, ale co hůř, POTŘEBUJEŠ pomoc ty.

No není tohle zbytečné? Nebylo by lepší naučit se zdrojovat sama sebe, v klídku, dlouhodobě, a moct tak být dlouhodobě udržitelně k dispozici sama sobě, a tím i druhým? V rámci svých hranic?

2017. Být sama sebou se chvíli zdálo nemožný…

2020. Ale nemožný se to zdálo jen docela malou chvíli…

Ono to většinou prospěje i tvému okolí.

Protože tím, že ubereš pozornost, kterou upíráš na ně (a místo toho si dovolíš dát ji sama sobě a být pro sama sebou vlastně pro druhé), umožníš JIM začít se starat víc sami o sebe. Uděláš jim prostor, který pro to potřebují. Takže nebudou závislí na tvé podpoře a pomoci a dokážou si víc pomoct sami.

To zní dost jako zdravo-stav, no ne?

Dlouhodobě

Tak, a ještě potřebuju pořádně zdůraznit slovo DLOUHODOBĚ. Jak už jsem naznačila výš, všechno se furt mění, vyvíjí. Takže ty i tvé potřeby, ale i tvé okolí a potřeby tvého okolí, se musíte neustále přizpůsobovat. Revidovat, posilovat funkční a nahrazovat nefunkční. Dokonce i význam toho omílaného „být sama sebou“ se mění. Protože ty se taky měníš. A je to tak v pořádku.

Což je skvělá zpráva!

Protože to prostě nějak zkus. Něco udělej. Podařilo se? Funguje to? Dobře ty!
Nefunguje to? Nevadí! Hurá, chyba! Tak znovu a jinak. Je to lepší? Ne? Tak znovu a jinak. Ano? Výborně, tak si to užívej, dokud to funguje, a buď připravená to to kdykoliv změnit, přizpůsobit.

2021 (červen) . Eh, tohle jsem úplně nejvíc já. Jsem ráda, že to mohu říct o fotce, kterou fotila moje oblíbená klientka 🙂

Jak se to tedy dělá, být sama sebou?

Pokud ti něco z toho, co tady popisuju, zní povědomě, doporučuju těchto pár kroků, které se mohou zdát jednoduché, ale věř mi, zas tak triviální to „být sama sebou“ fakt není. Ne tam, kde žijeme.

1. Rozpoznej, že jsi žába, a že se vaříš.*
2. Dovol si to. Být žába a vařit se. (Fakt důležitý krok!) Nevyčítej si to. Radši se dívej do budoucna a na možnosti, co s tím dělat, než do minulosti. Analýza toho, kde se to pohnojilo, někdy není špatná, ale z mých zkušeností ve výsledku zas tolik nepomůže.
3. Začni dělat konkrétní kroky!!!

Jak???

• Pokud jsi megahustá a nevaříš se moc dlouho, můžeš si zvládnout pomoct sama.
• Ve všech ostatních případech doporučuju dovolit si říct si o pomoc a taky to co nejdřív udělat. Komu? No, můžeš začít třeba koučem. Dobrý kouč vyhodnotí, jestli ti dokáže pomoct, a pokud ne, doporučí ti, kam jinam se obrátit. (Pokud pro tebe tohle kouč, kterého sis našla, není schopen nebo ochoten udělat, tak utíkej rychle pryč!) O tom, jak si vybrat dobrého kouče píšu třeba tady. A můžeš samozřejmě začít nezávazným půlhodinovým objevitelským rozhovorem se mnou 🙂. Taky může kouknout na platformu Kouč na drátě, jejíž jsem hrdou součástí.

2021 (září) Být sama sebou. Být ženou. Nejnovější výzva. Mokoša.

Jen pro dospělé

Veškerý obsah článku pojednávající o odpovědnosti za svůj život a o prioritizaci sama sebe, o tom být sama sebou a o vědomém zdrojování sama sebe a následné podpoře dalších lidí, platí o svéprávných dospělých jedincích. Pokud máš děti, jako já, tak je ti asi jasný, že tam je to o fous posunuté. Do jejich 18 let za ně máš odpovědnost ty. Kromě toho čím jsou menší, tím mají menší schopnost postarat se samy o sebe. Úkol nás dospělých není nechat je napospas, ale využít těch 18 let k tomu NAUČIT JE TO, aby se uměly zazdrojovat každý sám. Aby z nich vyrostli lidi, kteří mohou stabilně pomáhat druhým. Ne ti, kteří se neumí postarat ani sami o sebe a na pomoci od druhých jsou závislí.

Do výchovných debat se tu pouštět nechci, ani náhodou.

Jen jsem chtěla říct, že pokud máš děti, tak TÍM SPÍŠ bys měla umět zazdrojovávat sama sebe. A to hned ze dvou důvodů. Jednak, abys tu mohla být pro ně stabilně, vědomě a tak, jak ty i oni potřebují. A za druhé proto, aby se to od tebe mohly naučit. Být sama sebou.

Kam jít pro další podporu v tom umět být sama sebou a být sama se sebou v pohodě

Jestli s tebou tohle celé rezonuje, přijď na webinář, který jsem nazvala 3 tipy, jak být sama se sebou víc v pohodě. Je to ZDARMA a ráda se tam s tebou uvidím.

A kdybys náhodou chtěla seberozvojový adventní kalendář, který si na nic nehraje, můžeš se zkusit podívat na Adventní kalendář ŽIVĚ. Ostatně budu o něm mluvit i na webináři.

*Znáš příměr o vařící se žábě? Je to dost užitečný koncept…
Jde o to, že když dáš vařit hrnec vody, počkáš, až bude vřít, a pak vezmeš žábu a hodíš ji do toho hrnce s vroucí vodou, žába sama vyskočí a zachrání se.
Ale když hodíš žábu do hrnce se studenou vodou, žába je s tím ok. A když pak vodu v hrnci pomalu zahříváš, žába si ničeho nevšimne, až už je pozdě. Nedovede už vyskočit ven a zachránit se.

Jestli jsi to o žábě neznala a zachrání tě to, tak rádo se stalo.